Okres na severu

Dokázal jsem to. K záměru nahlédnout do nejtemnějších zákoutí seriálové tvorby před rokem 1989 mne pošťouchlo konstatování jednoho známého, že Chalupáři jsou co do propagandy čajíček. A také tohle. Bylo to jednodušší, než jsem čekal. Seroš jde prý v Bontolnadu přes pulty jako housky na krámě, takže opatřit si kopii dalo nižádnou práci, a i když člověk hře na reálný socialismus uvyká pomalu, nakonec jsem se bavil skvěle: Herecké výkony z valné části druhořadých osobností zatěžuje takový budovatelský patos, až oči přecházejí. Motivy jsou vybírány přísně ideologicky a rozplétány jednoznačně dle notiček strany. Předivo s čímsi, co by šlo považovat za skutečnost, je řídké jako kyslík nad Litvínovem. Osobnost okresního tajemníka Strany Josefa Pláteníka obestírá aureola svatosti, což scénář se znatelnými rozpaky opakovaně reflektuje. Dlouhé monology doprovázené detaily Močkových prázdných vidů natahují diváka na pomyslný skřipec trapnosti. Hlavní zdrojem zábavy je ale zjevná bezradnost, s níž Dietl se Sokolovským často zápasí s náročnou zakázkou - ospravedlnit mechanismy reálně socialistické společnosti, obnášející perzekuci na základě odlišných názorů, přesuny "k lopatě", zjevné zaostávání sektoru služeb, klientelismus. Výsledky nemají daleko k absurdnímu dramatu. Na druhou stranu je seroš ve výsledku značně podhodnocen. Přes nevalné řemeslné, umělecké kvality skýtá jeho sledování mnohá hříšná potěšení, zvlášť když je ideologický záměr je ve své bezbřehosti, na rozdíl od rafinovanějších produktů [Chalupáři] málem neškodný. Příští stanice: Žena za pultem či Muž na radnici? (12.04.2014)

Mirka Spáčilová napsala před 30 lety ve Svobodném slově: "Tento seriál připomněl nezastupitelnou úlohu strany v naší společnosti, přiblížil každodenní hrdinství jejích pracovníků na všech úrovních a v neposlední řadě vyvolal rozpravu o problémech, které – mnohdy poprvé – přivedl na obrazovku. A to byl záměr tvůrců, který se stal zároveň jejich odměnou za seriál, jenž důstojně a podle svých nejlepších možností přispěl k oslavám 60. výročí založení strany a XVI. sjezdu." ... Předpokládám, že paní Spáčilová by dala pět hvězdiček, to já bohužel nedám. S odstupem těch 30 let se na tento seriál dá dívat, je to svým způsobem retro, kdy jakýkoli pokus o propagandu dnes vyznívá směšně. Ale musím uznat, že dějově to zas tak ploché není. Původně jsem myslel, že kouknu na jeden, dva díly a víc nevydržím, ale nakonec jsem viděl všech 13 dílů. Okres na severu bych určitě nepočítal mezi ty nejhorší seriály, co u nás vznikly. Ve srovnání s dnešní produkcí je to vlastně nadprůměr. (17.08.2011)

Recenzi jsem musel upravit proto, že se mi seriál opravdu začal líbit a na postavě Josefa Pláteníka, kterou ztvárňuje Jaroslav Moučka není naprosto nic špatného. Navíc je to opravdu Moučkova životní role. Josef Pláteník je jakýsi ombudsman tehdejší doby. Je čestný, starostlivý a nic nevzdává. Bojuje za obrovské podniky, ale i za obyčejné jednotlivce. Na každého si najde čas a s každým se snaží nějak domluvit. Seriál má celkově atraktivní obsazení a sice propagační socialistické zápletky, ale v podstatě jde vždy o jedno - aby byli všichni lidi spokojený. Já osobně necítím vůči socialismu žádnou zášť. Ani tento režim nijak neobdivuji, neobhajuji a ani ho nesrovnávám s dnešní dobou. Přiznávám, že jsem ho nezažil a beru to, jako něco co tu bylo a už to tu prostě není. Nicméně i přes to nejsem tak naivní, abych nevěděl, kde začíná propaganda a kde končí realita. Ale hlavně jsem přesvědčený o tom, že v této době má tento seriál již naprosto jiný význam, než kvůli kterému byl natočený. Proto má pro mě tato sága větší přidanou hodnotu, než Vyprávěj a s tímto vědomím si ho dokážu užít. Takže opravdu to nebudu hodnotit z politického hlediska. Jsem prostě jen divák a nějaká politika a soudruhování mi může bejt u ..... P.S. Ta hudba, ta hlavní znělka, vzestupně vrcholící znělka se opravdu povedla! (14.07.2023)

,,My nezapomínáme, to si nemůžeme dovolit! '' Z téhle věty sekretářky soudruha Pláteníka - tajemníka ONV KSČ zamrazilo...Jo, tehdy mělo každé řemeslo svůj film. Soudruhu Pláteníkovi jde o prospěch každého občana, který si k němu přijde postěžovat i o problémy a rozvoj místní chemičky... Hlavní roli si střihl kovaný komunista Moučka, manželku mu dělá kovaná komunistka Švorcová. V seriálu se více či méně mihne i vícero socialistických hvězd, přičemž převládají herci, kteří už za sebou měli nejeden komunistický ideologicko-poučný humáč. Za zmínku stojí i pekelná hudba, která připomíná budovatelské pochody vyřvávané rozhlasem po drátě. To se prostě musí vidět. Mazec. Hvězda za to retro, protože podívat se do takovéhleho Jurského (komunistického) parku se v tak ucelené formě jakou nabízí tento seriál jinde nepodaří ! * (25.01.2011)

Jako kluka mě schůzující soudruzi nezajímali. Nebyl tam Zorro ani Vinnetou. Jako starší jsem, i z osobních důvodů, odmítal vše, co zavánělo komoušema. Teď, o čtvrt století později, přišel čas, tohle bílé místo televizní mapy prozkoumat. Jako pamětník jsem myslím dostatečně vybaven, abych uměl číst mezi řádky, a současně dostatečně očkován, abych byl imunní před propagandou a dokázal ji odfiltrovat. Totéž platí pro stranický newspeak i kulisy. Seriál vznikl za socialismu, tak je to zasazen do jeho kulis. Kdyby to natočili za feudalismu, byl by Pláteník stejně nereálný šlechtic a seriál by velebil krále, kdyby to natočili za kapitalismu, byl by moudrý kapitalista. Když to všechno odfiltruji, zůstane příběh. Dnes už historický a reálný stejně jako většina jiných seriálů, tedy minimálně. S tímto vědomím a s vidinou hodnocení 26% jsem se přesto připravil na nejhorší. Jenže ono to kupodivu nebylo tak hrozné. Dokonce lepší než většina současné české seriálové tvorby, která je úplně prázdná a naprosto o ničem. Nenudil jsem se. Občas sice syknul nesouhlasem nebo se pousmál nějaké naivitě či hloupé režisérské manýře, ale příběh odsýpal, každý díl přinesl zvrat, mělo to tu správnou retro atmosféru, která aktivovala řadu vzpomínek na dětství, a přitom to bylo v řadě ohledů stále překvapivě aktuální. Překvapilo mě, že „strana“ není prezentována jako svatá, ale že téměř polovina všech soudruhů jsou tu různí prospěcháři, ambiciózní idioti, zloději, podrazáci nebo jiné svině. Kupodivu ani ten Pláteník není úplně kladný, a naopak, některé postavy ač otevřeně odmítají být komunisty, jsou podány jako kladné. Soukromá linie nenudí a je více méně věrohodná. V některých situacích jsem si dokonce říkal, „To je přesně jako u nás.“ Tohle prostě Dietl uměl. (06.12.2014)