Okres na severu

Kádrově solidní one man show Jaroslava Moučky. Nesnesitelná Jiřina Švorcová v roli matky, co pravidelně vychází zprava z kuchyně. Několik světélek, např. v postavách Petra Svojtky, Jany Paulové či Petra Olivy. Jinak agitace přímo na solar. Na druhou stranu se na to kouká pěkně a já se rozhodně pobavil, člověk si totiž říká, nakolik je to myšleno vážně a nakolik je v té vážnosti obsažena parodie - však jasně říkám, víckrát ne. (12.12.2010)

Recenzi jsem musel upravit proto, že se mi seriál opravdu začal líbit a na postavě Josefa Pláteníka, kterou ztvárňuje Jaroslav Moučka není naprosto nic špatného. Navíc je to opravdu Moučkova životní role. Josef Pláteník je jakýsi ombudsman tehdejší doby. Je čestný, starostlivý a nic nevzdává. Bojuje za obrovské podniky, ale i za obyčejné jednotlivce. Na každého si najde čas a s každým se snaží nějak domluvit. Seriál má celkově atraktivní obsazení a sice propagační socialistické zápletky, ale v podstatě jde vždy o jedno - aby byli všichni lidi spokojený. Já osobně necítím vůči socialismu žádnou zášť. Ani tento režim nijak neobdivuji, neobhajuji a ani ho nesrovnávám s dnešní dobou. Přiznávám, že jsem ho nezažil a beru to, jako něco co tu bylo a už to tu prostě není. Nicméně i přes to nejsem tak naivní, abych nevěděl, kde začíná propaganda a kde končí realita. Ale hlavně jsem přesvědčený o tom, že v této době má tento seriál již naprosto jiný význam, než kvůli kterému byl natočený. Proto má pro mě tato sága větší přidanou hodnotu, než Vyprávěj a s tímto vědomím si ho dokážu užít. Takže opravdu to nebudu hodnotit z politického hlediska. Jsem prostě jen divák a nějaká politika a soudruhování mi může bejt u ..... P.S. Ta hudba, ta hlavní znělka, vzestupně vrcholící znělka se opravdu povedla! (14.07.2023)

Při vyslovení názvu seriálu OKRES NA SEVERU se mi vybaví mé dětství, 80. léta minulého století, nedělní dopoledne, doba po „dětské kultovce“ (STUDIO KAMARÁD) a „chvilce pro diváky propadlé sázení“ (SPORTKA) ale především se mi vybaví „čisto-čistá-a-ničím-neředěná“ NUDA. Tento seriál jsem fakt nemusel - znuděně jsem odcházel a raději si hrál s angličáky nebo s plastovými indiány, a těšil se na chvíli až zase poběží nějaký „akčnější“ seriál (HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO, PANOPTIKUM MĚSTA PRAŽSKÉHO etc.). Dnes bych s největší pravděpodobností jednal úplně stejně (vyjma těch angličáků a plastových indiánů). (14.09.2003)

Narozdil od pet let starsiho Sokolovskeho Nejmladsiho z rodu Hamru, ktery je pomerne koukatelny i dnes, jde o sesup dolu. Agituje se tam stejne, ale presun do doby normalizacniho bezcasi, ve kterem se napriklad x dilu radobydramaticky resi odvolani reditele chemickych zavodu, partnerske problemy dcery hlavniho hrdiny a jejiho nastavajiciho, intelektuala (ovsem z dobre delnicke rodiny!), neustale schuzovani se sroubovanymi vetami socialistickeho newspeaku (ktery prorusta i zbytek serialu a pouziva se treba i k popisu mezilidskych vztahu), nebo problemy frustrovane workoholicke sekretarky, ktera nema pritele, nuti dnesniho divaka okusovat nudou operadlo zidle. Kvalitativne jde o serial na urovni dnesni Ulice, pricemz tam kde ma Ulice jen prazdnotu, tam ma Okres na severu obcas dost trcici ideologicke trny. Serial si sice dovoluje byt v urcite mire socialne a politicky kriticky, coz je oproti napriklad zminene Ulici a vetsine podobne prazdne serialove produkce plus, ale narozdil od realneho "realneho socialismu" a zivota vubec se tu jako deus ex machina nakonec vzdy objevi chytry a vysoce lidsky Josef Platenik (nebo jiny bodry uvedomnely soudruh, kterych byla podle Jaroslava Dietla nahore zjevne vetsina), ktery cely problem v zajmu lidi i projektu zdarne vyresi, dobro odmeni a zlo potresta. O realnejsi a lepsi dobovy portret by asi slo tehdy, kdyby scenarista Platenika v prvnim dile pri explozi chemicky nechal zabit, a cely serial by probihal bez nej. (05.10.2010)

Pohádka o hodném soudruhu okresním tajemníkovi. Takový název dali diváci seriálu při jeho prvním uvedení a není divu: i Princezna se zlatou hvězdou je míň idealizovaná. I když se mi z té agitační slátaniny zvedá žaludek, jedno se musí nechat: natočit příběh ze života partajního funkcionáře tak, aby si divák pustil i další díl, je už opravdu kumšt. Ovšem v době, kdy mu mohla na 2. televizním programu konkurovat tak maximálně debata o boji o zrno našich zemědělců, byli lidé vděčni prakticky za cokoliv. (06.11.2006)