Rodáci

Prokomunistická orientace je sice patrná, ale ten seriál není jen o komunismu. Partnerský vztah, proměna učitele z příznivce Sokola v přesvědčeného vedoucího Kuratoria, ale i některé odlehčené hlášky, to stojí za pozornost. Navíc herci dokázali být ve svých rolích přesvědčiví. Dobový vtip reagoval na neúspěch českoslovesnkých hokejistů, že by měli do týmu zapsat Vitáska, s holí se uměl pěkně otáčet:-)___________ 12.7.2011 - po zhlédnutí repete cca 60% první série (13 dílů): prokomunistické hrdinství je sice patrné, ale rozhodně ne jednoznačné. Filmaři posháněli věrohodnou dobovou výpravu, zachycení jihomoravské vesnické bodrosti je Matějkova specialita (Náš dědek Josef), filmaři ukazují skutečnou poválečnou vesnici - nerozhodnou, v domácnostech kříže na stěnách, při oslavě 1. máje se jeden strojí do moravského kroje, další do sokolského a mladí mají modré košile. Vitásek si udržuje celkem zdravý rozum - neodsuzuje jako některé pokrokové soudružky básně jako buržoazní přežitek:-) Milostný propletenec působí vtipně - jen ve 13. dílu s eobjeví všechny osudové lásky Petra Vitáska, ovšem všechny působí unyle. I když Eva Horká tu unylost zahrála přesvědčivě:-) (30.03.2011)

Když to dávali poprvé, byl jsem malý smrad a rodiče mě často vyháněli od televize. Takže jsem si ze seriálu pamatoval jen kozy a prostřelené čelo Pavla Zedníčka. Řekl bych, že v reálu by Vitásek nejpozději tak v padesátým druhým dostal minimálně lágr, ne-li provaz, coby rozvracečský anarchisticko-trockistický element. Válečné díly ještě jakž takž šly, poválečné už jsou docela hrůza. (28.11.2022)

Do odpadu môže tento seriál zaradiť iba totálny ignorant alebo človek, ktorý nemá o hereckej a režisérskej práci ani poňatia a nevie, alebo čo je ešte horšie, nechce ju oceniť z blbej zásady o "schvaľovaní socializmu" v televíznych a filmových dielach. Takíto ľudia mi pripadajú ako kone s klapkami na očiach. Tiež pre nich neexistuje nič naľavo ani napravo a povedú vás iba jedným smerom. (03.06.2009)

Nějakou pofiderní náhodou jsem při brouzdání zde v databázi narazil na tuhle jednu z největších normalizačních televizních po(b)litických sraček. Začudlil si v ní k oslavám >Vítězného úmora< kdejaký ten více či méně zasloužilý prostonárodní umělec, zatímco v Sajůzu už bouřila perestrojka a i v tuzemských kulturních bažinách pár statečných zdvíhalo hlavu... Nakonec naši soudruzi tvůrci i herci ve valné většině i za svobodných dalších 20 let dokázali, že hovna z hoven vzejdou a místo povinné ideologie a pocitu stranické poslušnosti stačí jim pak dnes předhodit trochu peněz a pocit bulvární důležitosti. Netvrdím, že jsem tenkrát se na tenhle hnus nějak pravidelně a pečlivě díval, ale matně si z nahodilého nahlížení pamatuju, o co šlo. A s čistým svědomím pak klidně hodnotím - odpad - bezskrupulózní umělecký a lidský odpad... .-( - - - - - (Viděno občasně v oněch dobách nešťastných, komentář zde šťastně 13. - 27.6.2008) (27.06.2008)

V chvílích, kdy se Rodáci odehrávají za války, poměrně snesitelné: plejáda předních herců, akční scény, stydlivá erotika. Po konci války se však seriál mění v nepříjemnou agitku v jejímž středu stojí postava naprosto nesympatického Vitáska: zaslepený, unáhlený a neřiditelný. Přesto musím uznat, že oproti seriálovému průměru, je toto natočeno s téměř filmovou precizností. Nejedná se o divadelní deklamace. Řada postav je poměrně zajímavá, především ty negativní a politicky ušmudlané: Voráček (Václav Postránecký), hrabě (Jiří Bartoška) či pan řídící (Alois Švehlík). Jen si říkám, zda to prorevoluční nadšení nebylo v roce 1988 přeci jen trochu moc přitažené za ušiska. Tenhle seriál, podobně jako Major Zeman, je zlý. (20.01.2011)