Rodáci

Takže konečně se dostávám k hodnocení často velmi démonizovaného seriálu, který většina smrtelníků mohla vidět jen jednou před dvaceti lety. Když se teď nedavno konečně objevil, tak si mohla hrstka nadšenců, včetně mě, vychutnat 13ti dílnou verzi, kdy každý díl má poctivou hodinu a půl. Rozhodně to tedy není ani úplně černobílá komunistická agitka, ani brak z filmařského hlediska. Adamec chtěl natočit něco trošku akčního, trochu snad romantického a zároveň musel vyhovět diktátu shora, který si představoval propagandistický epos k výročí Února. To co tedy sledujeme, je řekněme určitý kompromis, který na jedné straně výborně ukazuje lidské povahy za protektorátu a nabízí i na české poměry slušnou akci, což se tedy týká zhruba první poloviny seriálu, tj. let válečných a těsně poválečných. Na druhé straně pak, po přehoupnutí děje ve druhé polovině, Rodáci připomínají tak trochu spin-off sériálu Gottwald, kdy prostředí vedení bolševiků vystřídá moravská vesnice. Hlavní hrdina Vitásek (Šťastný) je tedy mladý rebel který ve stylu J. Bonda přefikne všechno co před ním neuteče na strom, který po anabázi s vyhazovem z gymplu a postupným přechodem k partyzánům vstupuje do KSČ a pak bezhlavně bojuje za práva prostého lidu, jeho otec, bývalý legionář a současný odbojář (Brzobohatý) je férový chlap a ač nekomunista, má s nimi velmi nadstandardní vztahy, Jana Hlaváčová, která hraje jeho ženu je tady ve své typické poloze starostlivé matky, ale dá se říct, že její role je poměrně nevýznamná. Zbylé postavičky ve vsi jsou pak pestrou škálou charakterů a je často velmi typická jejich proměna po osovobození, velmi zajímavá je například postava JUDr. Mlejnka (Petr Kostka), který ač bývalý sokol a vlastenec přijme za protektorátu s určitým sebezapřením post starosty, který samozřejmě vyžadoval stýkání se s němci a občasnou "službu říši" jako např. přednášku v Národním souručenství, přestože tento člověk měl pouze tu smůlu, že se dostal ve špatné době do špatné funkce (a spíš z pocitu odpovědnosti než prospěchářství; něco jako Hácha) a rozhodně neudělal nic zlého, automaciky je na něj v seriálu pohlíženo jako na kolaboranta, který se pak dá dohromady s jedinou konzervativní stranou po válce (tedy tou "špatnou"), s ČSNS. Jeho syn Karel (Karel Roden) je ale o poznání větší hajzlík, který se stane nadšeným mladým náckem (pro Rodena role naprosto sedící) a později demagogickým antibolševikem na právnické fakultě (ta druhá poloha je sice sympatičtější, ale to by se u toho nesměl tvářit a chovat jako Hitler). Pokud jde o Národní socialisty, ti tady jsou zobrazeni ne úplně jednoznačně (jako například v Gottwaldovi) a zahrnují i postavy zcela kladné jako jsou otec a syn Pačandovi (Zindulka, Navrátil), i když druhý jmenovaný nakonec "prozří" a převlékne dres, velmi neštastné je ale silně negativní a nutno dodat že i lživé zobrazení předsedy ČSNS Petra Zenkla, což je asi jeden z největších hříchů Rodáků. Podobně nejednoznačná je situace i v ostatních stranách, ono totiž sotva přijedou ruské tanky, půlka vesnice vstoupí do nějaké partaje a s přicházejícím Únorem se to zase všechno jakoby srovná - ti jakoby kladní prozří a ti ostatní většinou skončí nevalně. Jsou zde tedy i v kladném smyslu zobraneni např. někteří sokolové (Zindulka dokonce v kroji) či odbojová organizace Obrana Národa (myslím, že je to možná jediná zmínka o ní v předlistopadové seriálové či filmové produkci). Velmi zajímavá ja také na celém seriálu krimi linie o slizkém konfidentu Voráčkovi (Postránecký), po kterém jde duo kriminalistů Kratěna - Renč (ano ten Filip Renč). Celkově tedy seriál nemá cenu bezhlavě zatracovat, i přesto, že je v něm řada propagandistickým momenů, někdy i nesmyslností (partyzán vyběhne z krytu a nechá se zbytečně zabít kvůli pitomé flašce atd.). Když přes to všechno ale člověk srovná Rodáky s dnešní rychlokvaškovou seriálovou produkcí, tak všechna čest, jen ten konec mohl být trochu rozvinutější... (24.03.2009) (méně) (více)