Modigliani

Tak nevím, Garcia mě teda přesvědčivý nepřipadal ani trochu. Jak může vůbec hrát uhlazený skoro padesátiletý slušňáček Garcia, třicetiletého feťáckého bouřliváka Modiglianiho? Nemůže. Ono scénář je taky napsán tak, že dělá z Modiglianiho takovou politováníhodnou oběť, což je podle mého špatně. Docela mi ještě vadil soundtrack, který je na poslech vynikající, ale k jednotlivým scénám se absolutně nehodí. Slabota. (24.08.2007)

Snímek v mých očích zabíjí skutečnost, že naprostá většina věcí, které se v tomto "životopisném" snímku odehrají, je vycucaná komplet z prstu. S výjimkou toho, že Modigliani tedy maloval v tomto stylu, žil bohémský život, měl tuberkulózu, brzo umřel a jeho milá to nenesla úplně nejlépe. Všechno ostatní je lež. Jinak krom Picassa (který byl ale nacastován dost nesmyslně), je to teda hodně nesympatická sebranka lidí. V momentě, kdy už se schyluje k soutěži, to nabírá na obrátkách a bavil jsem se dobře, první hodina je ale slabá. (09.11.2020)

"Keď spoznám tvoju dušu, namaľujem oči.'  Úžasná Elsa Zylberstein, ktorá bola skutočnejšia, ako skutočná Jeanne. Tie jej oči, ktorými sa na Amedea pozerala, akoby hovorili: "navždy spolu v dobrom aj v zlom". Andy Garcia mi do postavy Modiglianiho a jeho  krátkeho, búrlivého života tiež perfektne sadol. Historická presnosť, či nepresnosť, odpúšťam. Nie je to prvý, ani posledný životopisný film, ktorý sa nedrží reality. (16.08.2023)

DVD/// Obsazení 6/10 Děj 5/10 Hudba 7/10 Efekty 6/10/// +charaktery postav, hudba -film který nezaujme každého/// Ani já takové filmy nevyhledávám a tak jsem čekal další nudné a nezajímavé drama. Jestli je tento film zajímavý, to ať si posoudí každý sám. Mě se líbili scény kdy proti sobě stáli oba hlavní představitelé a v podstatě bezeslov spolu válčili. V těch momentech hrála pěkná hudba a takové části byly na filmu nejzajímavější. Přestože film občas nudí a veskrze je průměrný, mě alespoň tímto zaujal. Pro zajímavost je snímek podobný filmu Dokonalý trik./// Celkem 57%/// (09.09.2007)

Psíček a mačička boli na polievku dvaja, Mick Davis bol jeden a predsa sa mu podarilo zrežírovať podobný magľajz ako jeho zvieracím predchodcom. Eklektická zmiešanina rôznych prísad naládovaná do príbehu, ktorého osou sa stala umelecká rivalita dvoch výstredných maliarov. Držať palce však nebolo prečo výraznejšie ani jednému z nich, či lepšie povedané - z hľadiska ich diela: obom rovnako. Historky dokresľujúce duel sprevádzala hudba rôznych žánrov, no jej spoločným znakom bola nevhodnosť konkrétnej skladby k danej scéne. Všetko pod patronátom zjavovania sa mladého Modiho, ako akéhosi morálneho výkričníka výčinov toho staršieho. Plus ďalšie halucinogénne scény, ktoré mali byť spolu s mladým Modim akýmsi príslovečným korením, zvýrazňujúcim chuť. V tomto prípade to chuť zážitku ale posúvalo skôr do želéovitého mdla. Výsledkom sú také umelecké amarouny - bez výraznejšej chuti, zápachu. Bez dôvodu udržať si tento zážitok, podsúvajúci myšlienku o umeleckej tvorivosti vzbudzovanej predovšetkým súťažami, nejako dlhšie v pamäti. Milenci z Montparnassu od Jacquesa Beckera z roku 1957 vyhrávajú nad týmto zlepencom na celej čiare. (09.02.2014)