Hitler: Vzestup zla

Ano, skvělý film, skvělý Carlyle, skvělá výprava, skvělý scénář, skvělá doba... Vlastně tohle až tak moc ne. Je jasné, že se jedná o nejlepší film, který byl o životě Hitlera natočen, možná hlavně proto, že jich o něm moc natočeno nebylo, ale zajímalo by mě, jak jsou historicky věrní. Když o době před 1920 pokud vím nejsou skoro žádný informace (samozřejmě o Hitlerově životě). Mimochodem, viděli jste ty jeho malby? Já jich pár viděl a musím uznat, že to jsou opravdu pěkný krajinky. Sice nikde žádnej člověk, ale to ani po krajince nepožaduju. Každopádně nemyslím, že by ti profesoři na umělecké univerzitě mohli nějak ovlivnit druhou světovou válku. Prostě by jen začala pod taktovkou někoho jinho, za trošku obměněné ideály. (13.02.2006)

Přeceňovaný film, který se snaží nahradit odbornou literaturu, ale co se týče vykreslení postav, nepřekročil úroveň toho, co je schopný pochopit průměrný Američan. Každý, kdo se aspoň trochu zajímal o danou dobu a příběh Adolfa Hitlera, ví, že jeho služebnictvo mluvilo o tom, že v civilu to byl docela milý člověk. A pokud pozorně sledujete jeho projevy, zjistíte, že se při nich úplně ovládá a předvádí výkon hodný Oscara. Tady ho ovšem vidíme tradičně jako s nervy vybuchujícího manipulátora. Ve skutečnosti by byl Führerem někdo z jeho spolupravníků, kdyby to nebyl zrovna Hitler. Dolfi a jeho parta prostě jenom říkali to, co tehdejší Němci chtěli slyšet. Za všechno může Žid... (26.03.2008)

"Na to, aby zlo zvíťazilo, stačí málo: aby dobrí ľudia nerobili nič." - Edmund Burke Prvá časť: Christian Duguay nám predstavuje Hitlera pomerne zdarilo a objektívne. Na začiatku sa stretávame s malým Adolfom, dieťaťom pochádzajúcim z nezdravých rodinných vzťahov, s nepríliš príjemným detstvom, bičovaného osudom a svojim okolím aj spoločenskou situáciou len utvrdzovaným v antisemitickom postoji. To neznamená, že by bol vykreslený kladne, práve naopak - i keď je reálnym obrazom produktu doby a dobovej spoločnosti, ku ktorému muselo zákonite dôjsť, Duguay ho v počiatkoch politickej kariéry predstavuje navonok ako brilantného rečníka, ovládajúceho masy a získavajúceho si čoraz väčšie sympatie, v súkromí však ako názorovo vyhraneného radikála a psychopata, beštiu, ktorá je smrteľne nebezpečným vírusom, infikujúcim národ. Dej po celý čas graduje, mierna skratkovitosť nevadí (predsa len sa dozvieme všetko dôležité, a byť to dielo hĺbkové a detailné, musel by z toho byť celý seriál), dobovú atmosféru umocňuje kvalitná výprava, vynikajúca hudba a najmä kráľovské obsadenie, ktorému mocne vládne Robert Carlyle. Vyhrotený záver, v ktorom je po neúspešnom pivnom puči súdený, ale dokáže si získať sympatie sudcu, pozorovateľov a novinárov, sledujúcich proces, ktorý sa mení v jeho famózny rečnícky prejav, je grandiózny. Uvidíme, či si v druhej časti zachová rovnakú úroveň. Hodnotenie 1. časti: 85% Druhá časť: Divák už zaujal a prevzal Duguayov postoj, takže sa môže vrhnúť na priamočiarejšie zobrazovanie faktov bez toho, aby nám ukazoval Hitlera aj v inom svetle, a to celkom pomáha. Udalosti sa vďaka tomu môžu rozvíjať pomalším tempom a dôslednejšie, pribúdajú nové zaujímavé a skvele obsadené postavy - mladý Goebbels (tá podoba!), prezident Hindenburg (Peter O'Toole nikdy nesklame) či Eva Braunová. Zaujímavý je pohľad na Hitlerov vzťah s jeho vnučkou, o ktorom som doteraz nemal poňatia alebo fakt, že na začiatku stál Goebbels proti Hitlerovi. Po celý čas sa už len jeho moc stále rozrastá a beštiálnosť dosahuje vrchola s počiatkom deportácií politických odporcov, útokov jednotiek SS na vlastných ľudí, absolútnemu prevzatiu moci po smrti prezidenta. Čakal som, či dôjde aj na zobrazenie homosexuality Ernsta Röhma (kedysi bolo v móde rozprávať si vtipy na túto tému, a ešte dnes sa všade nájde človek, ktorý jeden-dva pozná) - a stalo sa. A to pekne nevyberavým spôsobom pri známom záťahu SS na velenie SA. Celkovo však mám výhrady a spätne si uvedomujem aj nedostatky predchádzajúcej časti - predsa len je to televízna kanadská tvorba, niektorí herci až tak dokonale hrané postavy nestvárnili a nie všetko je kóšer. Hodnotenie druhej časti: 85% Síce zďaleka nie dokonalý, ale veľmi kvalitný film o nástupe Hitlera k moci. Spolu s na televízne pomery skvelým obsadením, výpravou, kamerou a hudbou mi to úplne postačuje, ale na plný počet ísť nemôžem. 85% (29.04.2014)

I géniové zla a arcizločinci se museli narodit, byli malými dětmi, měli své rodiče, sourozence, lásky i nenávisti, vzestupy a propady. Skutečnost, že Hitler byl (snad?) poloincestní dítě, krutý stařecký otec, který byl v jedné osobě i svéhlavým strýcem, rozpor mezi skutečnými schopnostmi a neúměrnými tužbami minimálně exaltovaného mladíka, to všechno jsou mateřské půdy pro zrod latentních psychotiků, polotovarových vzdělanců, koukolíkovských deprivantů, lidí, žijících s více či méně závažnými poruchami osobnosti. Poněkud překvapující je v této souvislosti poznání, že Hitler nebyl prvoplánovým zbabělcem ani skrznaskrz lží prosyceným rádobyhrdinou. Co zaráží mnohem více a co film zachycuje přesně, to jsou reakce jednoho z nejkulturnějších a nejvyspělejších, navíc největších evropských národů. Autorský tým se poprávu koncentruje na nosná období Hitlerova života: na události počátečního zakladatelského období NSDAP vrcholící mnichovským pučem i na dobu bezprostředně předcházející nečekanému převzetí moci a posléze noc dlouhých nožů; právě tady, v tomto místě a čase, se dotváří hitlerovský mýtus, jeho splývání s německými mocenskými světovládnými aspiracemi. (Vyhasne až během posledních výstřelů druhé světové války a v doutnajících uhlících přežívá neonacisticky pro některé z nás dodnes. Přes některé nedůslednosti a sporná místa chronologie prvního nacistického válečného zločince VZESTUP plní své poslání. Poslání varování a výzvy. Výzvy humanismu a úcty k lidským právům. (24.12.2010)

Carlyle je výborný herec, ale jeho "hitlerovské" hřímání (to mu paradoxně jde, tragický je v neřečnických scénách) jdoucí ruku v ruce s angličtinou s rádoby německým přízvukem má za důsledek, že jsem mu jeho postavu neuvěřil ani na vteřinu. Což vzhledem k tomu, že nesleze celé tři hodiny z obrazovky je celkem problém. Dojmům nepřidá ani scénář a jeho velmi, ale opravdu velmi, zjednoudušující pohled na Hitlera. Něco takového bych čekal hned po válce, rozhodně ne s takřka šedesátiletým odstupem. O Hitlerovi je tolik lepších filmů (v důsledku nečernobílého pohledu na něj mnohem působivějších a mrazivějších) a dokumentů, že není valný důvod se tímto zaobírat. Není to ovšem zlé a jako film mapující vzestup(y) a pád)y) fiktivního diktátora ve fiktivní zemi to bývalo mohlo dokonce i fungovat. (13.11.2004)