Final Cut

Final Cut je takový nenápadný filmeček, také je celkem jednoduchý, přímočarý, předvídatelný. Alespoň tedy pro mne zprvu byl. Někdo může považovat tato konstatování jako negativa, ale já je protentokrát za ně nepovažuji, neboť za oním vším se skrývá znepokojivé poselství, které je umocnováno těmito aspekty. Poselství o naprosté ztrátě intimity, o nechtěném sebeobnažování se, o zlu, o odpuštění, o tom jak si naše imaginace dokáže přibarvit (doslova) některé životní okamžiky, aniž bychom to tušili, o subjektivním prožívání, o sebeklamu .... Takže se vlastně dá říci, že Final Cut není vůbec "jednoduchý", nýbrž propracovaně navrstvený a zhuštěný eleborát zajímavého děje a myšlenek. Problém nastává ve chvíli, kdy si člověk uvědomí, že tohle všechno jaksi rychle vyšumělo bez nevelkého emocionálního vkladu. Protože Final Cut je až přespříliš odtažitý, lehce a rychle plynoucí, takže diváku nedá šanci se s ním ztotožnit natolik, aby něco zásadního pocítil, ono je to dosti akademické (stejně jako můj komentář). Možná to byl záměr, v mém případě to však snížilo hodnocení ze **** na *** 1/2 a to se mi stává opravdu málokdy. (27.05.2005)

Tohle je tak strašná škoda, protože Omar Naim měl neskutečně dobrý námět, který mě od začátku velmi bavil. Jenže pak došlo na to, že se to do sebe celé zamotalo a ze zajímavého námětu se stal naprosto nezajímavý film, který nezachrání ani Robin Williams, jenž opět hraje skvěle dramatickou roli. Ten závěr je prostě celý špatně a vychází z toho film o ničem. (25.05.2015)

"Lidské, příliš lidské". Středoproudové scífko o celoživotním zaznamenávání lidských vzpomínek do osobního implantátu. Namísto prvku "sci-" se ale film zabývá hlavně etikou, morálkou, svědomím a podobnou otravnou člověčinou. K tomu hodně naivní až přihlouplá zápletka (implantáty a střihači vzpomínek), takže děj mě většinou nudil. Jeho tématicky nejbližší (a přitom vzdálený) příbuzný který mě napadá, Strange Days (1995), byl mnohem víc "sci-", záživnější, akčnější i výpravnější. Jediné světlé okamžiky filmu byly krásné a smutné oči Miry Sorvino. A jediná podnětná myšlenka, kterou mi film přinesl je ta, že naše soukromé vzpomínky mohou být často upraveny naším (pod)vědomím, takže jsou odlišné od objektivní reality. (07.02.2021)

Hlavní myšlenka a z ní vyplývající situace je skutečně brilantní a vždycky mě potěší něco tak zvláštně originálního a nového. Ale jaksi nechápu, že když někoho napadne tak skvělá myšlenka, tak k ní ještě nemůže přidat nějakou o chlup zajímavější zápletku než ta, kterou nám nabízí Omar Naim. Ale to je čistě IMHO. Jednoznačným plusem je rozhodně výkon Robina Williamse, který je v každém filmu pomyslnou třešničkou na dortu a jsem rád, že dal opět přednost nějaké vážné roli před jeho obvyklou taškařicí. Režie je pohodová, ale co musím jednoznačně v tomto filmu nadzdvihnout je STŘIH, ten je opravdu vynikající :-). BTW: Ještě před shlédnutím tohoto filmu jsem náhodou narazil na článek ze skutečného života o jedné geniální ženě z Ameriky, která si absolutně do podrobna dokáže vybavit svůj život, a to přesně na den. Takže když se jí zeptáte, co dělala který den, tak vám dokáže popsat, co přesně dělala, jaké bylo počasí, či co dávali v televizi. Každý den se jí tedy před očima odehrává celý její předešlý život. Neuvěřitelné! Článek je zde. (26.03.2006)

Řada výhrad v komentářích ohledně nevyužitého potenciálu filmu má samozřejmě racionální jádro, nicméně mé nízké hodnocení vychází ze samotné podstaty scénáře. Nápad je totiž zpracovaný nesmyslným způsobem. Takhle by technologie popsaná ve filmu v reálném životě nefungovala. Její využití by bylo úplně odlišné, zabývaly by se jí tajné služby, armáda a podsvětí. Ondřej Neff měl v Ikárii dlouhá léta rubriku Zakázané technologie, kde si pohrával s podobnými nápady a s humornou nadsázkou líčil jejich historii v lidské společnosti. Myslím, že tenhle vynález by do kategorie Zakázaných technologií určitě spadal. Na první pohled je zřejmé, jak obrovská rizika pro společnost i jedince přináší a zcela určitě by byl oficiálně zakázán. Implantovat něco takového svému dítěti je stejně rozumné jako mu implantovat nebezpečnou výbušninu - a spíš mnohem nebezpečnější. Scénář je zkrátka postavený na vodě. Celkový dojem: 40 %. (02.06.2009)