Final Cut

Řada výhrad v komentářích ohledně nevyužitého potenciálu filmu má samozřejmě racionální jádro, nicméně mé nízké hodnocení vychází ze samotné podstaty scénáře. Nápad je totiž zpracovaný nesmyslným způsobem. Takhle by technologie popsaná ve filmu v reálném životě nefungovala. Její využití by bylo úplně odlišné, zabývaly by se jí tajné služby, armáda a podsvětí. Ondřej Neff měl v Ikárii dlouhá léta rubriku Zakázané technologie, kde si pohrával s podobnými nápady a s humornou nadsázkou líčil jejich historii v lidské společnosti. Myslím, že tenhle vynález by do kategorie Zakázaných technologií určitě spadal. Na první pohled je zřejmé, jak obrovská rizika pro společnost i jedince přináší a zcela určitě by byl oficiálně zakázán. Implantovat něco takového svému dítěti je stejně rozumné jako mu implantovat nebezpečnou výbušninu - a spíš mnohem nebezpečnější. Scénář je zkrátka postavený na vodě. Celkový dojem: 40 %. (02.06.2009)

Nejprve přijde nápad - a to vskutku originální. A poté zvědavost, kterou cestu z mnoha možných si mladý scénárista a režisér v jedné osobě Omar Naim vybere. On dané téma zpracoval více přemýšlivě. Film mě skutečně přinutil k zamyšlení: je implantát nedobrovolně vpravený do hlavy dítěte a zaznamenávající celý jeho život, aby si ho v upravené podobě, tzv. finálním sestřihu, ve vybraných světlých okamžicích, které si vyberou, jeho nejbližší pustili jako formu rozloučení po jeho smrti, dobrá věc? Chtěl bych já sám mít takovýto implantát? Dokázal bych žít s vědomím toho, že jakoukoliv věc, událost, kterou v životě prožiju, si někdy bude prohlížet nějaký cizí střihač a voyeursky hodnotit můj život, aby vybral to nejdůležitější pro mé blízké? Kam až sahá právo člověka na soukromí? A tak dále. Film není žádnou adrenalinovou řežbou, není to něco, co by vás nadzvedlo ze židle, ale přesto plní svůj účel. Skvělý a bezchybný výkon Robina Williamse vše podtrhuje. || PS: Druhé zhlédnutí o 6 let později mě již tolik nenadchlo. Možná za to mohlo mé jiné rozpoložení, každopádně si myslím, že film měl větší potenciál. (07.06.2006)

Velmi zajímavý námět. Celý film stojí a padá s Robinem Williamsem. Ten je jedním slovem vynikající. Přesto se při kvalitě námětu vkrádá myšlenka, zda s jiným režisérem nemohl film vyznít ještě o trochu lépe. Především v závěru jsem měl dojem zbytečné uspěchanosti. 86 minut je v tomto případě málo (třeba na víc nebyly peníze) - inu, zhuštěný final cut :). Přesto jde především díky Williamsovi o nadprůměrný snímek se zvláštní atmosférou prolínání časových rovin. (20.10.2006)

Film má sice být v budoucnosti, kde se implantují Zoe kamery, nicméně prostředí tomu nenasvědčuje. Kdybych nevěděl o co se jedná, troufl bych si říct že se tam jedná o rok 2004, ve kterém byl film natočen. Nic speciálního zde nevidíme, auta, motorky vše při starému. Možná si scénaristi mysleli, že ta budoucnost je OPRAVDU blízka, nebo to byl úmysl. Každopádně film je na velice dobré úrovni, se skvělým Robinem Williamsem, kterého jsem už dlouho neviděl hrát (a pořád to umí!) a dobrou hudbou. Celkově se z příběhu dalo vymačkat mnohem více, ale film krásně plyne, a nějaká půl hodinka navíc by neuškodila. Konec se mi zdal odfláknutý. Ale i přes to, dávám plný počet. (04.09.2009)

Málokterý film se neopírá pouze o drahý laciný triky, kterých je už dneska všude hodně. Tady jde o myšlenku, myšlenku kontroly a zachování si soukromí a o síle svědomí a všeho lidskýho, co v sobě člověk může nosit. Když se člověk zamyslí nad všemi důsledky Zoe implantátu (budu věřit, že jste si všichni přečetli popisy mechanismu v jiných komentářích), nezbývá mu, než být ohromen. Tyto nahrávky by nebyly používány jen na vzpomínkové obřady místo pohřbů, ale třeba i, ve velmi důležitých případech u soudu, kdy by nebylo možné vinnu a nevinnu prokázat jinak nebo u významějších osobností by z toho rovnou sestříhali životopisná díla a dokumenty o jejich době. Využití by se našlo mnohem víc, než jen obřadní vzpomínka. A také by se to dalo, jak se ostatně také ve filmu stane, snadno zneužít. Vždyť co máme dneska víc, než své soukromí? Všechny ty materiální krámy odhodíme dávno před hrobem a co už nám zbyde víc? Svědomí? Nebo čest? Život nás bohužel téměř denně učí, že své ideály musíme porušovat, pokud chceme zapadnout do společnosti a pokud nezapadneme, přichází sankce a ta je obvykle vyloučení z kolektivu. Podle mě je to hluboce lidský příběh o člověku, který se snaží žít v harmonii se svým svědomím, minulostí, budoucností i lidmi kolem sebe. Jenomže tohle všechno dohromady bohužel nejde, nikdo takhle nemůže žít dlouho, protože dřív nebo později přijde nějaký ten pověstný slon do porcelánu a svist! Domeček z karet padne jako mávnutím kouzelného proutku. Robin Williams pro mě zase jednou dokázal, že je jedním z nejlepších herců v Hollywoodu, že umí hrát a dokáže divákovi ukázat, jak se chová člověk. (11.12.2005)