Final Cut

Mohl by to být film takového kultovního kalibru jako například Minority Report. Výborný a dobře rozehraný námět na to rozhodně má, bohužel však zůstává naplněný jen částečně a je to docela škoda. Svět organických implantátů, které zaznamenávají veškeré životní dění svého majitele, nabízí nadčasovou a dnes ještě o to víc relevantní tématiku umělé inteligence a pokročilých technologií, které s sebou nesou jak hrozbu narušení soukromí či zneužití, tak hrozbu manipulace s realitou a obrazem člověka. Film na tuto problematiku opakovaně poukazuje, ať už skrze „věrné“ služebníky této technologie (pověřené osoby „střihačů“, kterým je po smrti člověka svěřen celý jeho životní záznam k vytvoření památkového „sestřihu“), nebo skrze odpůrce technologie, kteří si nechávají záměrně „rušit“ nahrávání svých implantátů či dokonce plánují svrhnout společnost, jež implantáty vyvinula. Ve středu dění stojí hlavní postava renomovaného střihače Alana Hakmana (Robin Williams), který je pověstný svým diskrétním a profesionálním přístupem. Za jeho zásadovostí a pevným dodržováním etického kodexu střihačů se však skrývá temná minulost, která dělá tuto postavu komplexní, zajímavou a jaksi melancholickým způsobem fascinující (do značné míry mu to nepochybně vtiskl sám Williams). Velmi důležitou úlohu hraje v tomto příběhu motiv hříchu. Je to právě vlastní pocit viny a hříchu, které dovolují hlavní postavě vykonávat tuto profesi – jako by sám sebe vykupoval skrze odpuštění hříchů druhým, do jejichž života má náhled. Pak je tady další rozporuplná postava Fletchera. Ten sice koná pro vyšší dobro, ale se zjevným přesvědčení, že účel světí prostředky, se taktéž dopouští hříchu (zde zajímavá symbolika přívěsku, který představuje převzetí hříchu). Na filmu je tedy mnoho, co se dá docenit. Mimo jiné se mu také daří předat myšlenku, že vzpomínky člověka můžou být překroucené vlastním vnímáním a emocemi, tedy že každý člověk vnímá realitu subjektivně a nemusí se to nutně shodovat s tím, jak to skutečně bylo. Přes ty všechny hodnotné a nápadité myšlenky, které film obsahuje, se však nedaří je dotáhnout k uspokojivému závěru. Na konci je pocitově příliš mnoho otevřených, nedořešených linek. Nejen že například osobní rovina rodiny, pro kterou Alan dělá zakázku (matka s dcerou, které přišly o manžela/otce) vyšumí vágně do ztracena, ale dokonce ani linka týkající se odpůrců této technologie a svržení oné společnosti zodpovědné za implantáty, nakonec nikam nevede. Film má pocitově mnohem větší potenciál, než jak byl završen. A předpokládám, že tento potenciál ve scénáři možná viděl i sám Robin Williams, když se rozhodl ujmout se hlavní role. Je tedy velká škoda, že na scénáři nespolupracoval někdo zkušenější, kdo by dokázal tento „diamant“ vybrousit do podoby, jakou by si zasloužil. Bohužel, samotný Omar Naim toho nedosáhl (a asi ani není divu – zjevně jde o jeho scénáristickou prvotinu). Osobně však velmi kladně hodnotím samotný námět, všechny ty dobře vyvedené prvky, která jsem popsala výše, a samozřejmě herecký výkon Robina Williamse. Z toho důvodu se nakonec přece jen přikláním k slabším čtyřem hvězdám. ~(3,6★)~ (19.08.2024) (méně) (více)