Takešiho hrad

Šílená Japonská Olympiáda, která si získala oblibu i ve světě pro svoje šílené překážky a monstrózní držkopády soutěžících. Zabavní pořad u kterého jsem se málem zkácel, nad šíleností i důmyslností překážek. Moje nejoblíbenější disciplína byla bitva s tanky, jejich vodními děly a papírovými terčíky jsem sledoval na DSF. Originální, šílené a zábavné. (07.07.2010)

Naprostá paráda - snad nikdy jsem se u televizní produkce tolik nenasmála. Asi není třeba říkat, že hlavní esencí zde není soutěživost ducha a překonávání sebe sama, nýbrž schopnost pobavit se na vlastní účet. A to se cení. Plus ta asijská nátura, která je tak jiná od té evropské, tomu celému dodává tu správnou šťávu. Jo a generál Lee, pro toho mám vážně slabost!;D (28.05.2011)

Sice legrace,ale zdá se mi to absolutně nepromyšlené a poslední úkol je těžký,velmi nespravedlivý,ujetý a naprosto nezapadající do celé soutěže.A také nechápu proč je to rozdělené na dva díly a ještě když má někdo dobrou hbitost a oni zde dají zpěvový obor, nedivte se že do dalšího kola postoupí například slabší než co vypadli.Ovšem lepší než další Japonský seriál Ninja faktor,ale ne tak dobrý jako Americká či Britská Drtivá Porážka.=60% Ale alespon se na to dá dívat a to je hlavní! (03.06.2011)

Jako malá jsem to sledovala na DSF pravidelně a dá se říct, že jsem na tom vyrostla. A možná to i bez těch českých komentářů bylo lepší. Sledovat ty natěšené japonky v šusťákovkách s zdviženými rukami v pěst, s usměvem od ucha k uchu připravené ke koupeli v bahně dovezeného z farmy až z jižního Japonska - mě to prostě baví) takže? Sayonara (さようなら) (23.08.2011)

Naprosto squelá japonská soutěž, ve které i ti nejposlednější ze stovky statečných v rozličných kostýmech nakonec stejně ostrouhají v závěrečném souboji s císařem na legračních vozících, což jistě ocení každý škodolibý člověk. U tohoto pořadu se však člověk převědčí i o jiné povaze Žaponců. Žádná přetvářka což potvrzuje nejen to , že soutěží očividně těšilo ztrapnit se komickými bojovými pokřiky a úbory, ale i upřímnou radostí i v případě vyřazení. (A když to budeme stupňovat ještě trošek dál pochopíme jistou zálibu v bolesti a ponížování a můžem skončit až výhřezem střev při harakiri) Ale jak praví známé přísloví: "Není důležité zvítězit, ale přežít." (17.03.2005)