Zahulíme, uvidíme

Dávám 90%. Dva kámoši, co si doma rádi zahulí dostanou chut na burger z White Castlu, cesta do White Castlu ale nebude jednoduchá, ale o to vtipnější. Skvělá komedie, kterou jsem viděl již nesčetněkrát. Není pro každého, takže pokud nemáte smysl pro humor, který "není na úrovni", tak asi ani nekoukejte. (18.11.2019)

Celou dobu jsem jenom přemýšlel, jak asi chutnají ty burgery od White Castle. Jenže v Americe vám do nich stejně nejspíš naplivou, tž. si radši nechám zajít chuť. Harold a Kumar jsou vcelku průměrná huličská komedie, ale když je člověk v rauši, může to být fakt síla. Jízda na gepardovi je totiž nehorázný úlet a taky by mě zajímalo, kde ten týpek s mokvajícíma puchýřema na ksichtě nabral takovou babu...?!? (04.04.2007)

Poměrně mě překvapilo, o kolik zábavnější může být film žánru teenagerská komedie, nebo alespoň žánru, který využívá podobného typu humoru, když hlavní role není svěřena teenagerům. Obsadit Inda a Asiata byl nápad dobrý, a hlavně jejich ne/snaha vypořádat se s rasismem je prvkem, ketrý tenhle film staví trochu výš než ostatní filmy s dementním humorem. Stejně tak zápletka, která konečně není další variaci na téma "do rána musíme zasunout", ale do rána se přežerem hamburgerů, působí svěže, absurdně a... možná bych se nedivil, kdyby za nějakou dobu kultovně. I přes tuto poměrnou originalitu a inovativnost se ve filmu objevuje typická směska lepších a horších vtipů, které asi nijak nepřekvapí... Tak fakt nevím jestli tenhle film někdy zkultovní. Zahulíme, uvidíme. (19.02.2005)

o niečo vydarenejšie, než pokračovanie, pretože to je celkom jednoduchá záležitosť, ktorej ide o tri veci - sex, hulenie a robenie si nekorektnej srandy z rasizmu . . . ústredná dvojka funguje vzájomne a pôsobí sympaticky na divákov, pár nechutností to mať muselo, inak by to nemohla byť americká teenage komédia (aj keď hlavní predstavitelia už nie sú teenage) a celkovo úplne nenáročná a ničím nevýnimočná oddychová vec; (26.08.2008)

Naprostá šílenost, u které jsem se ale bavil podstatně lépe než u režisérova předchozího filmu Hele vole, kde mám káru? (tahle hláška ovšem mimochodem zazní i tady). Vzhledem k tomu, že tu jsou natolik ujeté scény jako jízda na gepardovi, překvapí solidní propracovanost scénáře, který při všech těch ptákovinách má hlavu a patu. Navíc obsahuje morální poselství podané takovým způsobem, že jsem ho v pohodě strávil, aniž by se mi vzpříčilo v krku. Hlavní hrdinové jsou sympatičtí, vedlejší postavy často dost svérázné a zajímavé. Chvíli jsem uvažoval i o čtvrté hvězdičce, a to se mi u tohohle žánru zrovna často nestává. (13.03.2005)