Život pod vodou

Normálne dávam veľkú šancu tomu, že budúci film, ktorý Anderson natočí, úplne vypustím! Tento som pozeral na etapy, pretože som ho nedokázal sledovať dlhšie ako 20minút. Očakávaný inteligentný humor sa zmenil na úplné žvásty, a scenár sa tvorcovia snažili oživiť párkrát vykríknutým slovkom 'fuck'. Smutné mrhanie potenciálom hereckého obsadenia. 35%. (27.08.2006)

Naprosto fascinující a odzbrojující mystifikační pocta klukovskému světu dobrodružství a neohrožených hrdinů ze staré školy, variace na věčné téma Barona Prášila, ozvláštněná pseudodokumentární formou vyprávění, záměrně archaickou trikovou a animační stránkou odkazující ke stylu verneovek a rodokapsů (a třeba i k filmům našeho Karla Zemana) a v postmoderním synkretickém mixu film předznamenávající a doprovázející poetiku a estetiku snímků Michela Gondryho (neotřele pojaté představení výzkumné lodi s použitím jejího průřezu, práce s interiéry, s image oceánografů - geniálně příznakové červené čepice atd.)... Wes Anderson zamýšlel svou hravě nejednoznačnou mystifikaci jakožto vážně míněnou poctu a poklonu všem těm nádherným mužům vědy křížící svou práci s chlapeckými sny o dobrodružství a především pak oceánografu a vynálezci potápěčského přístroje Jacques-Yves Cousteauovi (zjevná aluze v názvu na jeho legendární cyklus Podmořský svět Jacquea Cousteaua). Na principu parodie tohoto a podobných přírodovědných dokumentárních snímků v kombinaci s hranou dramatickou rovinou a poetickou rovinou inspirující se nádherou oceánu a pestrostí a rozmanitostí podmořského světa vytváří Anderson doslova úchvatný filmový tvar. Co nelze nezmínit je dokonalý casting a doslova neuvěřitelná mizanscéna, už dlouho jsem nebyl z nějakého filmu (mimo děl právě již zmiňovaného Gondryho) takhle esteticky ,,paf" :-) Rámec osobitého vyznění dotváří i brazilský folkař Seu Jorge, který příznačně pro film a jeho synkretický mix po svém (a dokonce v portugalštině) interpretuje kultovní písně Davida Bowieho, a samozřejmě úžasné a hvězdné (pro film s rozpočtem 25 miliónů až neuvěřitelně) obsazení v čele s Andersonovým oblíbencem Billem Murraym, který se od svého obsazení Sophií Coppola v jejím normotvorném filmu Ztraceno v překladu zařadil mezi asi nejzajímavější herecké tváře současné Ameriky a jehož střízlivé a umírněné herectví patří k tomu nejosobitějšímu, co může současná západní nezávislá kinematografie nabídnout (viz Jarmuschovy Zlomené květiny či Kafe a cigára). (29.05.2008)

Před Andersonem nezbývá než smeknout, protože tenhle podivný slepenec pseudo-dokumentu, ifantilního dobrodružného déčka a komorního dramatu dokázal udržet pohromadě vskutku s lehkostí mistra. Velice k tomu napomáhá hudba, zejména postmoderně dráždivé překopávky Davida Bowieho do portugalštiny a komorního písničkářství, které mají díky pravidelný prostřihům na muzicírujícího Seu Jorge zvláštní rytmizující dopad na celkově trochu nevyrovnané tempo filmu. Nepominutelným specifikem „Života pod vodou“ je stylizovaná kamera, zejména pak kompozice obrazů, které často připomínají pečlivým naaranžováním postav před objektivem skupinové fotky z deníku cestovatele (nebo výjevy z dětských her na hrdiny – jak vidno, nemá to k sobě daleko). Hlavním tahounem snímku jsou však bezesporu herecké výkony (musela by mi ruka uhnít, kdybych nezmínil fenomenálního Willema Dafoe a zejména Billa Murrayho, který je na pomyslném vrcholu sil!), díky nimž člověk překoná závrať zmatení v úvodních částech filmu a s trochou štěstí si do bizardního akvária Steva Zissoua cestičku najde... Riziko, že mu v hlubinách dojde kyslík, tu je stále přítomné, ale navzdory tomu stojí tenhle snímek za sázku do divácké loterie. (19.03.2005)

Život pod vodou mě velmi překvapil. Čekal jsem podivný a netradiční film, ale úplně jiným - spíše bláznivě komediálním - způsobem. Ve skutečnosti je to poměrně vážné a smutné dílko. A taky hodně příjemně nekorektní. Doporučuju si před projekcí neshánět žádné informace, nic si o něm nečíst (jako jsem to tentokrát udělal i já) - nepřipravené vás to dostane líp :-) (23.01.2011)

Život pod vodou je tak na pol cesty medzi pre mňa nepochopeným Royal Tenenbaums a výborným Hotelom Budapešť. Občas som sa na Andersonovej vlne viezol, občas nie, väčšinu času som sa ale cítil tak nejak neutrálne, ako počas pokojnej plavby v pokojných vodách. Občas žasnem nad skvelým nápadom, občas len pokrčím ramenami. Nikdy sa ale necítim úplne mimo obraz a možno je to aj tým, že táto hipsterina ako jeden z mála filmov nultých rokov predpovedal mohutnú vlnu hipsterov v ďalšom desaťročí. I keď neúmyselne, Anderson si točí, čo chce a okolité trendy ho nezaujímajú. (09.02.2021)