Po krk v extázi

“Ženský jsou pro buzeranty.” Slušná gangsterka. Rozhodne aspoň o dve triedy vyššie, ako väčšina amerických pokusov natočiť v tomto žánri niečo originálne (s ktorými sa v poslednej dobe jak keby roztrhlo vrece), a takisto o dosť lepšie, ako ostatné Ritchieho filmy. Furt tomu ale chýba niečo málo, aby sa z toho stal kult. (28.07.2012)

7/10. Matthew Vaughn je jeden z mých nejoblíbenějších režisérů a mimo druhého Kingsmana jsem nikdy neměl pocit, že by se držel zkrátka a nedával do svých filmů maximum svého umu. Jeho Hollywoodský debut však má pár slabších míst a jde citelně znát, že jeho dravost nebyla tak rozjetá jako u novějších kousků. Pořád jde o štýlo, jenž má neodolatelný charakter drsné kriminálky alá styl kolegy Ritchieho a pořád to má hrst parádních dialogů, černých fórků a nápaditých přechodů. Craig tu šlape daleko víc než v Bondovkách a uteče to jedna dvě. Ale pořád je to prvotina. A vím, že to umí ještě o level líp. (16.06.2019)

Jakmile si vzal Ritchie Madonnu, na jeho filmařinu měla tuto zkutečnost tuze neblahý vliv. Naštěstí v nouzi poznáš přítele a tak se do pozice režiséra obsadil Matthew Vaughn. Možná je Po krk v extázi jeho nejméně známý film, ale je zde několik důvodů proč jej rozhodně neminout. Takže Daniel Craig, už tady vidím poprvé probleskovat budoucího Bonda. Důvod číslo 2 je už opětovné ponoření prostředí londýnské galérky. Tentokráte bych řekl, že v trošku vyšší třídě. Tam kde Sbal prachy a vypadni ukazují spíše drobné podvodníčky, zde se už dostáváme na podstatně vyšší úroveň. Spousta postav má už přeci jen vkus a dokáží někoho nepohodlného zlikvidovat lusknutím prstu. Ritchieho ztřeštěné nápady, jsou nahrazeny mnohem uhlazenější a více sexy kamerou. Děj je navíc mnohem složitější i s nějakým morálním poučením na závěr. Je možné, že ve své době některý divák ani nepostřehl že režíruje někdo jiný než Guy. 80% (21.09.2020)

Brilantní styl s městským odérem, podmanivým tempem a opětovný důkaz, že ve Velké Británii zvládají tenhle subžánr (?) nejlépe. Figurky fungují, stejně jako komplikované proplétání osudů několika hrdinů a i ten černý humor, kterého je vpravdě poskrovnu, cloumá s bránicí nad očekávání dobře. Vzhledem k obsazení režisérského postu se nedá vyhnout parafrázování jednoho kultu „Vždy jsou dva – mistr a žák“. Otázkou je, jak to bude vypadat za pár let, protože tohle je opravdu silný nášlap...9/10 (02.08.2005)

Také jste toho názoru, že už byl skutečně nejvyšší čas, aby Matthew od produkce (kámošovi G. Ritchiemu) plynule přešel za režisérskou stoličku?! Nic na tom nemění ani skutečnost, že se jednalo o „znouzecnost“ potom, co mu dotyčný odřekl účast na chystaném projektu. Nikdy bych neřekl, že tato slova vyřknu zrovna já, ale „jsem nakonec nesmírně rád, že se tak stalo. Kdoví, jaká by byla výsledná podoba....“. Za sebe můžu s klidným srdcem prohlásit, že kdyby byl (alespoň v polovině případů) výsledek (producent-režisér) takový, jako v případě Layer Cake resp. M. Vaughna, měl by divák (nikoliv sezóní), ale celoroční žně. Příběh (nejen) o tom, že do předčasného důchodu se (zvlášť v některých oborech, ne nutně „na ostrovech“), těžko odchází, přičemž než se jeden naděje, zjistí, že „sjíždí přesčasy“. Stejně jako skutečnost, že ne vždy musí být nutně silná pouze káva. I čaj s váma dokáže (po)řádně zacloumat, tj. mít silnou (černo)humornou příchuť. Že ty nejtradičnější (čti nejsilnější) pochází z Anglie, je věc dávno známá, ovšem tento šálek (možná by postačil i jeden doušek) by vám mohl (nejen) nalačno po ránu, utrhnout (propálit) srdce. Čistokrevná žánrovka, inteligentní scénář (podle výrazně přepisované předlohy J.J. Connollyho, to samotným dotyčným ve spolupráci s Mathewem) s přímým tahem na branku (žádná (od)lehčená verze, stále se jede ve vážné poloze (rovině)-mňam), stylovým soundtrackem a silnými figurami (hráči), jímž vévodí (ne)bondovský D. Craig coby XXXX a více než zdatně mu sekundují i ostatní, v čele s irským kudrnáčem (co má velkou slabost pro whisky a zejména zbraně) Colmem Meaneym. Samotný závěr je už potom „pouze“ pověstnou třešínkou na dortu. „C´est la vie!“ Debut jako hrom! 95% P.s. Danieli, kašli na Bonda, volej S.O.S Matthewovi a oprašte prosím obdobnou spolupráci. Nebo jinak (pánové producenti) zapomeňte na Sama (Mendese) a volejte urgentně Matthewa (Vaughna). Mám takový neodbytný pocit, že (v tom případě) se dočkám(e) velkých věcí. P.p.s. vám všem (filmovým fandům), co fotbal přijde jako nudná a veskrze nepotřebná (neprospěšná) záležitost, jedna perlička na závěr. Spolupráce Connolly-Vaughn se upekla právě během cesty vlakem na zápas Eura 2000, Anglie-Německo. Možná si nevybavíte výsledek zápasu, ale (na) závěr tohoto snímku (si troufám rozhodně tvrdit), nikdy nezapomenete.... (03.12.2012)