Collateral

Bezmála dokonalý thriller, který spojuje lehkost a komplexnost nezávislé americké kinematografie a bezchybnou vizuální pompu hollywoodských filmů. Michale Mann našel naprosto dokonalý tón narace, který je úzce napojen na skvělý soundtrack – tu zádumčivě analyzuje nitra postav, tu dynamicky rozvíjí akční sekvence. Chvíli klip a chvíli velmi citlivá a svérázná studie dvou naprosto odlišných charakterů. Právě dvojice Cruise-Foxx je bezchybně předoucím motorem téhle podívané, cynický a machiavelistický zabiják versus idealista a průměrný snílek. Jejich vzájemná chemie drží film i tam, kde se jakoby chvilkově vytrácí jiskra příběhu, jejich vztah dovedně balancuje na černém ostří komedie a osobního dramatu. Po víceméně poklidném (snad až trochu moc) začátku a skvěle natempovaném středu přichází oslnivá finální gradace, kterou narušuje jen až příliš okatě signalizovaný twist. Dá se bohužel vytušit už v prvních minutách, ale to katarzi Collateral nijak nebrzdí. Brilantní práce kamery a brilantně napsané dialogy i vymyšlené postavy udrží tuhle podívanou v neskutečné rovnováze, kde jemnou psychologickou hru precizně vyvažuje adrenalin. Michael Mann vyrobil husarský kousek, strhující thriller s neodolatelným cynismem, skvělými postavami, přesahem k dehumanizované realitě dneška a nezaměnitelnou atmosférou spící a nezúčastněné megalopolis. Smekám. (29.03.2006)

Zpočátku to vypadá, že se jedná o další film jako je výtečný povídkový snímek Jima Jarmusche Noc na zemi. Noc ve velkém městě a taxikář. Jenže tady se jedná o kruté drama o přežití. Jak nemám rád Toma Cruise, tak tady se mi líbil a musím mu přiznat i velmi slušné herecké představení. Přesvědčivý je i Jamie Foxx. Od prvních minut jsem byl napnutý a proto velkoryse přehlédnu i pár logických kiksů. (10.05.2009)

Klíčem k filmu je vztah Maxe a Vincenta, v němž se střetávají zcela odlišné pohledy na svět. Přes svůj okázalý nadhled a cynismus je Vincent životem zklamaný nihilista, který útěchu nalézá ve velkohubých kecech, jež ho ale každému vnímavějšímu člověku prozrazují jako smutného losera, který (a ne Max) již dávno rezignoval na snahu riskovat a něco se svým životem podniknout a jehož řeči o bezvýznamnosti lidské existence jsou nikoli nezaujatým komentářem, ale hlubokou lítostí. Vincentova profesionální kariéra je pak logickým projevem psychického stavu (I do this for a living). Maxova relativní spokojenost v životě a schopnost jednat pramení naopak z neochoty si podobné existenciální otázky připouštět – jeho pozdější činy jsou motivovány jednak touhou dokázat Vincentovi, že nemá pravdu, jednak přáním neskončit jako on, a jednak (což se moc nezmiňuje) ho za jeho nesnesitelné žvásty nasrat. Rozdíly mezi Maxem a Vincentem Mann zprostředkovává velice jemně, nestydí se nás při našem hodnocení postav svádět na scestí a hrát si s našimi prvními dojmy – např. Vincentově charakterizaci Maxe coby „muže činu, ne slov“ se nejprve vysmějeme, později ji ale musíme uznat jako pravdivou (což nejlépe ilustruje úžasná scéna s vlkem: Vincent o životě jen mluví, Max mu činem vzdá hold). Konec nemůže překvapit, protože žít si zaslouží jen ten, kdo má k životu úctu. A navíc, jak pregnantně sdělí reklamní leták, life is too short for long names. (03.09.2010)

Tak tenhle taxík si s chutí stopnu ještě jednou.Ne že bych chtěl pokecat s Maxem,který pořád všechno odkládá a už vůbec bych se nechtěl setkat s Vincentem(zvlášt když má v šichtu :-)).Stopnu si ho hlavně díky Mannovi,který tento taxík uřídil dokonale.Jeho taxík má sice trochu pomalý rozjezd,ale pak už ho jen tak nezastavíte a napětí se ve vás bude vařit opravdu hodně dlouho,nebot Mann vás nenechá vydechnout(teda až na ten konec).Stejně výborní jsou i pasažéři,Cruise,Foxx a dokoce i Ruffalo.Cruise si zahrál svého zabijáka s velikou chutí a na výsledku je to znát.O Foxxovi ještě určitě hodně uslyšíme Raffalo mile překvapí.No a ke všem těmto kladům týhle nadupaný káry připočtěte ještě opravdu dost dobrou hudbu,která je ve všem tom stresu dost uklidnující.Tak Manne jaká bude tvá další šichta (06.11.2004)

COLLATERAL byl první film, který jsem od Manna viděl a musím přiznat, že mě pokaždé dokáže přikovat k sedačce, stejně jako porpvé. Michael Mann má totiž obrovský talent, kdy dokáže úžasným způsobem vtáhnout diváka do děje a COLLATERAL je bezpochyby jedním z těch filmů, které to umí. Tady totiž nejde jen o prolnutí osudů dvou odlišných lidí, ale také o podivnou hru náhody, která je právě v tomhle snímku vykreslena s úžastnou precizností a nutí vás všimnout si jí i kdyby jste nechtěli. Herecké výkony (jak hlavní tak i vedlejší) jsou jak už u Manna bývá zvykem vynikající. Tom Cruise mě v podstatě začal pořádně zajímat až právě po COLLATERALU, kde perfektním způsobem ztvárnil zabijáka, který má jakýsi pokroucený smysl pro morálku (pochybuju, že Cruise někdo v takové roli čekal). Jamie Foxx také není špatný jen jsem chvílemi měl pocit, že se do role nedokázal vžít tak dokonale jako to dokázal Cruise. Tenhle snímek je navíc zvláštní tím, že jako jeden z prvních použil digitální kameru v takovém měřítku. Bylo to zvláštní, ale překvapivě rychle jsem si na to zvyknul, protože některé z úchvatných záběrů (hlavně v temné budově na konci filmu, kdy jediné světlo pochází z okolních mrakodrapů a pouličních lamp o několik pater níže) by jiným způsobem prostě nešly natočit. Nesmím ještě zapomenout na výbornou hudební složku, která dokresluje úžasnou atmosféru filmu, ať je to instrumentální doprovod Jamese Newtona Howarda, nebo hudba ostatních interpretů. No a co se mi nejvíc zarylo do paměti? Asi poslední záběr na odjíždějící vlak metra, ve kterém je zobrazena pomíjivost a zbytečnost lidského bytí. (16.08.2006)