Fantom opery

Paříž roku 1919. Černobílé poškrábané záběry starého, už zjevně doslouživšího, divadla. Exteriér ošoupaný, interiér jakbysmet. Probíhá zde dražba. Licitátor hovoří o obrovském lustru, který má nyní být dražen, rozsvítí jej...najednou se okolí začíná měnit, obraz se pomalu kolorizuje, rozezní hudba kamera prolétá nad čalouněnými sedadly a blíží se k jevišti, kde právě probíhá zkouška na večerní představení...už pár minut po začátku mne Fantom Opery uvedl do stavu silného vytržení, (nejen) tato scéna je zpracována brilantně, práce kamery je jednoduše famózní a hudba, se kterou jsem až do této chvíle neměla tu čest, je kouzelná. Ano, kamera a hudba jsou zde hlavními pozitivy, těsném závěsu následovány výpravou a kostýmy. Roztomilý kýč vládne všude, kam se jen člověk podívá a to je dobré. Interiéry, oděvy i masky hýří barvami, ani doupě Fantoma se nevyhne jasným barvám a rozhodně si nemyslím, že by to bylo ke škodě věci. Exteriéry jsou na tom už trochu hůře, taková budova divadla a přilehlé okolí svoji modelovitost při pohledu zdálky nezapře, ale menší prostory (hřbitov, střecha divadla) jsou celkem zdařilé. Film si také hezky poradil s tím, že je točen v angličtině, ale odehrává se ve Francii a jedna z postav je italského původu - angličtina s příslušným přízvukem a pár slovíček z cizího jazyka odvede dobrou službu. Jak bych asi při využití tohoto nápadu v seriosnějším filmu omdlela hrůzou, do atmosféry Fantoma Opery to zapadlo více než dobře. Miranda Richardson (madame Giry) hovoří s francouzským přízvukem opravdu kouzelně a Minnie Driver se coby rozmazlená operní diva Carlotta vzteká jako rozená Italka. Nejen tyto dvě herečky jsou ve svých rolích přesné, kvalitní je až na jednu (leč VELMI podstatnou) výjimku celé obsazení, zvláště Christine. Emmy Rossum je perfektní, křehká jemná bytost s vpravdě andělským hlasem, sladké stvoření. Patrick Wilson (Raoul de Chagny) jí skvěle sekunduje, jak v hereckém tak pěveckém projevu. I vedlejší postavy příběhu tam skvěle zapadají...až na tu zmiňovanou výjimku. Ano, je to ON, samotný velký Fantom v celé své ubohosti. Gerard Butler je naprosto OTŘESNÝ. Vůbec by mi nevadilo, že má znetvořenu jen malou část tváře, jen by asi člověka nemělo po jejím odstranění napadnout, že mohli ušetřit pár gramů latexu, i bez něj by vypadal dost strašně. To by nebylo zas tak zlé, naneštěstí zjevu odpovídá i samotné hraní. Na slovo charisma se dá v jeho případě s klidným srdcem zapomenout, má ho asi tolik jako okousaný rohlík. Démoničnosti, uhrančivosti a dalších vlastností správného Fantoma v něm taktéž není ani co by se za okousaný nehet vešlo. A to "nejlepší" nakonec - jestli něco neumí, tak zpívat, většinou jen řve a nadto vlastní dost nehezké zabarvení hlasu. Kdyby Christine učil zpívat skutečně on, našla by uplatnění leda tak v podřadné punkové kapele okresního formátu, rozhodně ne v pařížské Opeře. Škoda přeškoda, že si zrovna s obsazením této postavy nedal pan režisér víc práce. Á propos, režisér...režie je vedle pana Butlera druhým velkým negativem snímku. Občas jsem měla dojem, že J. Schumacher ani v nejmenším netuší, co si se scénou počít a dopouští se chyb účastníka nedokončeného kursu režie. Obě tyto negativa jsou sice dosti podstatná, ale zmíněná pozitiva (kamera, hudba, kostýmy, výprava, zbytek herců) je celkovém dojmu značně překonávají a tak mohu s čistým svědomím dát čtyři hvězdy. P.S. děkuji drahé přítelkyni O., která mne na tento film, jenž se mi měsíc válel bez povšimnutí na polici, svým nadšeným popisem jeho kladů, nezištně upozornila. (20.11.2007) (méně) (více)