Nezapomenutelné dětství

Dojemný příběh o dospívání. 1) 44letý režisér a scénárista David "Mulder" Duchovny si v překvapivě emocionálním snímku i sám zahrál. 2) Hvězdou filmu a jediným důvodem, proč jsem dílo sledoval, byl 15letý Anton Yelchin. Nezklamal mě herectvím ani vzhledem. 3) Zpočátku se film dost táhl, zajímavé okamžiky střídaly pásy nudy, ale pak nabral dech a drama získalo na obrátkách. Na konci jsem slzel, až stydno. 4) 1984. Sometime in the spring. I went from retard to mentally handicapped. And then in 1987-88, I went from handicapped to challenged. I changed again. I'm probably changing right now. Who knows what I'll be next? (06.08.2011)

Jde sice o vcelku zajímavý snímek (asi jen díky tomu nenudí a vysloužil si alespoň ty tři hvězdičky), ale jinak kde nic tu nic. Ačkoli jakýsi hlavní nápad se mi líbil, byl docela špatně a dost mělce zpracovaný. Nakonec pak člověk ani neví, o co tam vlastně jde, kde je ten problém, který nám tam servírují, ani co si z toho má vůbec odnést. Každopádně jestli je pravda, co jsem tu někde četla, že scénář vznikl během šesti dní, tak by to tomu tak akorát odpovídalo... (01.02.2012)

D. Duchovnyho nevyhľadávam, ale tento príbeh ma oslovil a som rád, že som mu dal šancu. Duchovny tu toho veľa nenahral. Svoj part odohral až v záver a niečo málo sa mihne hneď v úvode, kde nám začína rozprávať príbeh svojho detstva. Celé detstvo, ktorým nás postupne sprevádza sa striedajú humorné pasáže, v ktorých vystrája s retardovaným kámošom Pappasom s dramatickými , kde to má so svojou mamou niekedy ťažké. Pripočítajte si k tomu jeho prvú lásku a všetky tie detské kecy okolo dospievania, do ktorých zapadá i vekovo podstatne starší retard Pappas a máme tu solídny filmový základ. Atmosféra 70-tych rokov je slušná, ale chýbali mi tam slávne songy tej doby. Tempo a atmosféra upadla až tesne pred záverom, kde sa vrátime do súčastnosti, ale aj tak nejdem pod štyri. 70%. (13.10.2013)

Film, kde podľa mňa postavy hrajú väčšiu rolu, než príbeh samotný. Nemyslím si, že by sa niektoré veci nedali odhadnúť od začiatku a trošku to možno celý film spomaľuje, no myslím si, že má veľmi dobrý herecký výber, všetci medzi sebou pôsobia veľmi uvoľnene a atmosféra funguje. Anton Yelchin ako hlavný hrdina v detskej časti funguje skvele. S mladou herečkou, ktorá hrá Melissu majú reálnu chémiu. Scénky medzi ním a jeho mamou pôsobia uveriteľne, rovnako aj s Williamsou, či dialógy so ženou v base. A dávajú tomu filmu dobrý šarm, lebo je to hlavne na jeho pleciach, aby to funovalo. A myslím si, že celkom mu to ide. Je to hlavne pre mňa séria momentiek. Niektoré pekné, iné smutné, iné zase veselé, no všetko to pôsobí uveriteľne. Jediné nad čím som premýšľal bolo, že čo urobili v tomto filme Williamsovi s tvárou. Pôsobila nejako úplne inak. Neviem. Klišé tu samozrejme sú, no súčasne je to film, kde budeme mať možnosť vidieť syna, ktorý bude musieť spraviť najťažšie rozhodnutie vo svojom živote (bez toho, aby som dával spoilery). Takže asi niektoré veci filmu odpúšťam. Je super silný? Nie. Ale má svoje momentky, ktoré sa človeku dostanú pod kožu. Alebo aspoň mne. Hodnoenie: B (09.09.2017)

Tak tenhle debut Davida Duchovnyho mě opravdu překvapil a nemám žádný problém s tím, že si ve filmu i zahrál. Já bych udělala úplně to samé. Nepřišlo mi ani, že by někde příliš tlačil na pilu. Film v podstatě plyne pomalým tempem až do konce. Nejsou zde žádné otočky o třistašedesát stupňů. Kdyby Pappas nedělal takové blbosti, tak bych ani neřekla, že byl postižený. Více atributů evokující dobu sedmdesátých let by neuškodilo, ale pro přiblížení doby, ve které Tomy žil, to stačilo. (10.01.2012)