State of Play

Britská miniséria nielen so sakramentsky dobrým obsadením ale navyše ešte aj neskutočne dobrá. Dávno sa mi nestalo, aby som sa pri sledovaní 6 častí za sebou, ani sekundu nenudila a s napätím čakala čo bude ďalej a ako to celé dopadne. Myslím, že v ostatných komentároch k tejto minisérii toho už bolo popísané dosť a ja v podstate nemám čo dodať, jedine to, že tento seriál okamžite putuje do mojej top 10 obľúbených seriálov. (21.07.2014)

Americký o šest let mladší celovečerní bratříček originálu nejenže ostudu nedělá, on ho dokonce v mnohém převyšuje. Zarazí, že ač má Yates o čtyři hodiny více času, tak se tu nic navíc nestane. Co zarazí ještě více je, že postavy působí propracovaněji v zámořské verzi. Až na ústřední duo jsou takřka všichni spíše figurky natolik odstavené na vedlejší kolej, až se u nejedné z nich nabízí otázka proč tam vlastně vůbec jsou. K tomu si to pět hodin pomalu, krůček po krůčku, zdárně buduje atmosféru, aby v poslední epizodě většina tenze i osudů vyzněla do ztracena nevídaným způsobem. Působí to jak když tomu chybí závěrečný sedmý díl "dny poté". Hlavní linka je ovšem jinak skvěle vymyšlena a duo Simm/Morrissey to táhne. Vývoj jejich vztahu a společné scény jsou hlavním důvodem proč to funguje a proč dát přednost právě této verzi. (03.04.2011)

Je to téměř prvotřídní televizní seriál - napětí, akce, kamera, herecké výkony, všechno je vysoce nadprůměrné. Téměř. Mělo to být ale kratší, zbavené zbytečných vedlejších uliček a postav. Zejména mi ale překážely další a další zvraty - příběh byl až moc překombinovaný. Děsivé bylo postavení médií, která vpodstatě převzala roli policie a bez jakýchkoliv pravidel manipulovala s životy mnohých lidí. /28. 4. 13./ (28.04.2013)

Ještě před zhlédnutím jsem si říkala - David Morrissey, Bill Nighy, Philip Glenister, i kdyby to bylo sebehorší, tak je aspoň na koho se koukat - jenomže ono se bylo na koho koukat a přitom to bylo dobré. Původní verzi jsem neviděla, nemůžu srovnávat, četla jsem tady výtky, že je to příliš utahané,... to už je ovšem na vás, mně tohle tempo naprosto vyhovuje ... hledání a pomalé přidávání kousků do skládačky, vývoj vztahu Simm-Morrissey .... nepotřebuji aby to bylo velkolepé, stačí když to bude zajímavé a uvěřitelné, a to právě bylo. A kdyby už nic jiného, je tam výborný Bill Nighy. (14.05.2012)

„Teď je pod policejní ochranou v nemocnici sv. Margaret. Nechtějí potvrdit, jestli je podezřelý nebo ne. Nemocniční poslíček tvrdí, že byl zasažen do srdce, ale kulku zablokoval jeho mobil.“ – „Podíly Vodafonu vylezou ke stropu.“ Čekal jsem tu nejvyšší kvalitu a také ji dostal. Předně, seriál člověka pořádně chytne už od prvních minut úvodního dílu. To díky spoustě napětí, neustálé nejistotě, kdo vlastně mluví pravdu, a také vyšetřování, které se komplikuje a každou chvíli je nějak oživováno novými fakty, které se snaží dát hlavní hrdinové jako puzzle dohromady (a divák nadšeně s nimi). Vůbec je tahle hra s očekáváním publika a jeho neustálými obměňujícími se domněnkami na vysoké úrovni. A to propojení politiky, novinařiny a vražd možná není z nejoriginálnějších, ale je vděčné a hlavně v tomto případě plně funkční. A zábavné k tomu, s velkým přispěním ohromně sympatických a hodně dobře zahraných postav (casting na jedničku). Pomyslnou třešničkou na dortu je přítomnost humoru, který by zde člověk možná až tak moc nečekal, ale sem tam někdo vypustí něco pěkně ironického, co člověku vykouzlí úsměv na rtech (většinou se zde o to stará Bill Nighy, který samozřejmě solidně zvládá i vážné situace, ale přece jenom, ty komediální umí prostě prodat nejlépe). Na rozuzlení se mi líbí, že i když divák něco tuší, do posledního dílu je ponecháván na pochybách a napětí tak neopadává. Seriál mě moc bavil a nevidím důvod proč nedat plný počet (i přes to 1 velké vztahové klišé). „Nic co?“ – „Starej se o své.“ – „Když jsem tu začala, lidé se přede mnou normálně bavili!“ – „Co ti to říká o tvojí puse?“ (05.04.2015)