Slavíci v kleci

Po shlédnutí Knoflíkové války jsem očekával průtrž pastelových kompozic a zuřivých útoků na branku s diváckými emocemi. Jenže tenhle chlapecký chorus řídí Barratier o mnoho snesitelněji, dokonce se mu během sázení libých not tam, kde se jim z hlediska obecného vkusu bude dařit nejlépe, podaří načrtnout i celkem zajímavé vztahy mezi postavami a velmi pěkný charakter "pana učitele" (pokud něco, pak Barratierovi filmy musí milovat učitelé, protože je ukazuje jako statečné a inspirativní lidi). Samozřejmě, narativní rámec je vybraný přesně tak, aby diváka schopného vyhodnocovat prudké manipulace vyhodil právě včas z docela příjemně nastolené atmosféry "internátní" části příběhu. A samozřejmě, film je doslova vysázený ve zlatě, které ale není tak otravné a otupující jako ideologický krasopis Knoflíkové války. Pokud se tu za něco agituje, tak je to dojemný příběh několika lidí, jehož jediným potenciálem je rozbouřit velký sál Termálu (a vzbudit trochu té pomíjivé a libé "buržoazní" selanky nad prospěvujícími hajzlíky). Ačkoli mi někdy podobné filmy doslova způsobují rudo před očima, Slavíci jsou celkem prostoduší a svým způsobem vlastně příjemně skromní. Následkem čehož jsem si je dokázal užít i s těmi několika úšklebky nad momenty, kdy se ze sympatických hošíků stávají režisérovi (a scenáristovi) kastráti. (14.04.2012)

Je to takový milý, laskavý až naivní, občas kýčovitý. Což se dá brát jako dost velká nevýhoda, ale tady mi to docela sedlo. Zase jsem si uvědomil, jak na mě silně působí hudební filmy, resp. filmy se silnou hudební složkou - nějak mě dostávaj čim dál víc a ty s chorálovým prvkem úplně na max ( hned se mi vybavili "Indiáni" v The Mission ). A to je taky ta čtvrtá * k jinak průměrnýmu hodnocení. Výbornej výkon pana Jugnota a lepší typ než Jean-Baptista do týhle role snad ani nešlo najít! (16.01.2009)

I jednoho odpoledne, když venku lilo jsem si hrál na Fantozziho (400 přepnutí TV kanálu za minutu) jsem cbvakl na jeden TV kanál a hle... tento film... Neříkám, že se jedná o nějaké originální veledílo, ale poctivost herců mně učarovala... Klišé, neklišé, sentiment nesentiment... ale film je to poctivý a přesvědčivý... (16.09.2008)

Co musím hodně vysoko vyzdvihnout je hudba z pera Bruna Coulaise, francouzského skladatele (Les Pourpres Rivieres, Vidocq), jehož soundtrack mám mnohem déle, než film. A právě kvůli té překrásné hudbě jsem si koupil zlevněné DVD s filmem, který mě dojal, potěšil a nabídl velmi pěkný zážitek. Že je to megaklišé? Bylo by, kdyby snímku vedle neotřelé hudby nevévodily velmi dobré herecké výkony, které předvádějí sympatičtí herci, lidský pohled na danou problematiku a vizuálně krásně vyvedený obraz plný barev a nálady. Samozřejmě pár věcí bych vytknul (závěrečné "adoptování", ředitelovy různorodé stavy psychiky, požár zapálený vy-víte-kým, atd.), ale co na tom, když i tak obehrané téma na člověka zapůsobí ne kýčovitě, ne klišovitě, ne pateticky, ale civilním, skromným, ale o to silnějším zážitkem. Velmi příjemný snímek. (16.11.2006)

Tady zajistila minimálně dvě hvězdy (jestli ne tři) jenom ta hudba. Srdce mi plesalo, když jsem tu krásu poslouchala. Bez té hudby by ten příběh nebyl tím, čím je. A opačně to platí jakbysmet. Prostě, když se řekne "Slavíci v kleci", vybaví se mi úžasný Jean-Babtiste Maunier a jeho stejně úžasné Caresse sur l´ocean. Krásný film. (17.11.2010)