Slavíci v kleci

Nádherný film o skladateli, který se šťastnou či nešťastnou náhodou stane vychovatelem v internátní chlapecké škole plné "grázlíků". I když si dal dopředu slib, že už se k hudbě nebude vracet, chlapci z tohoto ústavu mu navrátili chuť do života a lásku k hudbě, kterou tolik miloval. Po relativně krátké době se ukazuje, že hudba je i dobrým výchovným nástrojem a že mezi chlapci jsou i někteří zvláště nadaní. Pro hudbu však nemá pochopení ředitel ústavu, mrzout, nelida, který nedělá nic pro chlapce, protože má rád jen sám sebe. Jak se s tím hlavní hrdina, vychovatel Morhange vypořádá? (03.08.2008)

Ve videopůjčovně mi ho dávali se slovy "náročnější film". Tak to opravdu ne. Pokud si chcete užít sentiment ve své nezkalené podobě, je tenhle film opravdu to ideální. Je hrozná škoda, že se ve scénáři drželi osvědčených jistot a kalkulu, i když nemusí být každý film psychologické drama. Na druhou stranu i na tyhle "nenáročné filmy" mám někdy náladu, zvlášť, když jsou okořeněny takovouhle krásnou hudbou. Ta je ostatně to hlavní, co film vytáhlo na 4 ****. (19.09.2005)

Rošťáci, grázlové, lumpové a jiní pobudové nedělají učitelům nikdy moc dobře. Vždy to pro ně znamená co největší vypětí sil na to, aby je tak trochu napravili. Ale pak je to obrovská radost vidět, že se to povedlo. A takové podobná témata jsou už skoro tak opakující, jako útoky mimozemšťanů na planetu Zem, kterou pak zachrání americký prezident s hrdou US ARMY. Ovšem u ,,Slavíků" se mládež nenapraví rákoskou, nebo sexy učitelkou, u které všichni studenti slintají a zírají s otevřenou pusou na ni a učitelka se udiveně ptá ,,Co se to s vámi děje?" (to už odbočuji asi do jiného žánru). Ale k věci. Tady si studenty získá učitel hudbou. Ano HUDBOU. To by se mu u mě asi nepodařilo, páč neumím zpívat a francouzskými chorály by si moje srdce asi nezískal (skončil bych jako stojan). Nutno dodat, že je to způsob originální a že to hodně ubíjí to klišé s novým úspěšným učitelem (zkrachovalým zpěvákem) a to je fajn. A co je víc fajn, tak to je to, že se na to hezky kouká a má to spád. Trošku mi vadili některé vydřené plakací scény (nejsem moc cíťa, který brečí u Ulice), které se podle mě moc nepovedli. Jinak fajn odpočinkový film. Ale na našeho Igora to prostě nemá. Zasloužených 80% (14.08.2014)

Příběhy, který píše život bývají smutné, veselé, kruté, prostě různé, ... a pak také ty obyčejné, ... všední, které brzo zapomeneme. Tento příběh, který se ve skutečnosti možná někde a někomu stal a nebo také ne, patří mezi ty smutné. Když je něco smutného, je to i dojemné a působí to na city těch, kteří se nějakým způsobem děje zúčastňují. Buď jako přímý účastník, nebo pouze jako divák filmu. Když je děj filmu smutný a dojemný, reagujeme na to každý jiným způsobem. Některým ukápne slza dojetí, druzí, ti cyničtější film zavrhnou se slovy, že se jedná o citové vydírání. Tento snímek určitě nevznikl proto, aby z nás vyloudil slzy, ale především proto, aby někteří, kteří to ještě neví, pochopili, že zvládnout nespoutané a nevybouřené dětství lze i vlídným slovem. Pokud někdo očekává od filmu napínavý a předem neodhadnutelný vývoj děje, nechť dá přednost thrilleru či hororu a nehledá duševní uspokojení v tomto druhu filmového umění. Mou duši tento snímek oslovil rozhodně příjemně. (22.11.2009)

Příjemný film, který mě upřímně řečeno celkem překvapil - čekal jsem od něj daleko méně. Děj už sice všichni známe z mnoha jiných filmů, stejně jako všechny postavy, ale i tak se na to pěkně kouká. Kluci zpívají, ředitel řve, Jugnot výborně hraje... Co mě nepotěšilo byl ustřihnutý konec (který přišel jako rána z čistého nebe asi o půl hodiny dŕíve, než jsem ho čekal) a chabý scénář. I přesto se ale rozhodně jedná o film kvalitní. (30.01.2009)