Už tady nežijeme

Hodně nepříjemný film, který je ale skvěle natočen. Leckdo z nás se před podobnými situacemi i otázkami ocitl a leckdo z nás možná ještě ocitne. Tu hlavní - ,, je ten člověk, kterého jsem si vzal za ženu/ muže, se kterým trávím celý život - skutečně tím pravým? '' si každý položí v životě asi vícekrát. Obzvláště v dobách zlých. Ale na miskách vah jsou často protizávažím naštěstí ještě u někoho děti i vzpomínky na časy dobré. Pro mne měl film v tom fiktivním měřítku ještě další rozměr. Mám moc rád Naomi a opravdu nevím jestli bych odolal a neběhal s ní s do lesa :-) ! Dávám 4 humry. * * * * (28.01.2016)

Točili TO Bergman aj Allen, takže môžeme tomuto filmu vyčítať, že objavuje objavené. Ale to isté by sme mohli povedať aj o manželstvách a milostných vzťahoch vo všeobecnosti, že aj tak stále opakujeme tie isté chyby a dostávame sa do tých istých slepých uličiek. Je to najmä film o hercoch, ale tu si rýchlo všimnete, že jeden pár je hlavný a ten druhý vedľajší, pričom napríklad postava Petra Krausea je až príliš v ústraní. Každopádne celý čas budete hádať, ako to celé dopadne a osobne ma vyústenie pomerne zložitého štvoruhoľníka, pretože deti..., prekvapilo a vlastne kvôli nemu dávam nakoniec vyššie hodnotenie. Postavy sú ale v podstate nesympatické, sebecké, ale zase sa v nich nájde určite väčšie ako malé množstvo párov. (24.04.2021)

Už v Barevném závoji jsem měla dost potíže s Curranovým zdlouhavým a podle mě trochu těžkopádným stylem, ale dobrý, tam se mi to docela hodilo k ospalýmu tropickýmu prostředí. V tomhle příběhu to bylo spíš na překážku a brzdilo to i herce, který se jinak do jednoho umějí skvěle odvázat. Fakt mě nebaví sledovat neustálý záběry na tekoucí vodu v doprovodu otravný hudby, kdy se děj odvíjí šnečím tempem, postavy jsou totálně odcizený divákovi a celý to ve mně budí chuť sednout si s níma do obejváku, popadnout notes a přeptat se, jaký z toho mají pocity. Tenhle styl rodinného dramatu fakt ne, díky - kdo ví, možná mi to víc sedne, až mi bude táhnout na čtyřicítku a manžel se zabouchne do mojí kamarádky, ale jak se znám, v takový situaci bych si pustila spíš Kill Bill :-) Když psychoanalýzu, to se poohlídnu radši u Begmana! (15.07.2011)

Naprosto zdrcující příběh tří lidí a jednoho spisovatele, který tenhle příběh "napsal". Příběh o tom, jak snadné je tahat za nitky osudu a pohrávat si s životem jiných. Těch nejbližších. Hank je neuvěřitelně záporná postava, která však před kamerou neukáže ani ošklivý pohled, neudělá (téměř) nic odpudivého a přesto mezi každým řádkem scénáře, mezi každou pauzou v dialogu kteréhokoli páru (oba páry manžel - manželka, manžel - milenka, kamarádky, kamarádi), je jeho prašivost cítit tak silně, že ji přebijí snad jen podmanivost hudebního doprovodu. Vynikající scénář, geniální herecké výkony a sympatická nepodbízivost filmu mě přitáhli k sobě tak silně, jak silně mě odpudili. Smekám a konstatuji, že We Don't Live Here Anymore spoustu lidí nadchne, ale zároveň hodně lidí silně neuspokojí. A to je jeho jediná chyba. Ale je to vůbec chyba? [únor 2006] (23.02.2006)

Dechberoucí partnerská výpověď. Dva páry, zprvu "jen" přátelé, se milostně promísí. Nejde však o tělocvik z rozmaru, ti lidé jsou svým způsobem všichni nějak nešťatní, o něco se cítí ošizení, něco nezvládají a naléhavě potřebují azyl, účast, lék. Kdo ubližuje, nedělá to cíleně, kdo to myslí dobře, může zranit. Vztahové filmy mám ráda, ale tenhle má něco víc. Je až neuvěřitelně reálný, je až neuvěřitelně citlivě natočený, je ke všem aktérům neuvěřitelně spravedlivý. Kdo se v tom partnerském vesmíru pohybuje, tu nahoru, tu dolů, možná se v jednom z těch čtyř křehkých zrcadel pozná. (05.11.2006)