Už tady nežijeme

Uvěřitelnej příběh, uvěřitelný postavy, uvěřitelný vztahy mezi nima... Ten film je prostě jako ze života. Jenže k čemu to je, když se tam za celou dobu nic moc zajímavýho neodehrává? Doufal jsem, že až se provalí ta nevěra, tak se to snad nějak rozjede. K přiznání nevěry sice došlo, ale žádný oživení to nepřineslo. Film dál ubíhá ve stejnym pomalym tempu a končí poněkud bez pointy. Možná osoby žijící v manželství na tom najdou něco víc, ale mě to moc nebavilo... (22.11.2013)

(Ne)závislé vzťahovky nie sú moc moja šálka kávy, ale toto sa veru podarilo. Excelentný herecký štvoruhoľník na čele s Laurou Dern, výborná nevtieravá muzika a hlavne skutočné emócie, ktoré tak veľmi chýbali podobnému (ale strojovo chadnému) Closer. 90% P.S. Mattyho definícia nezávislého filmu pobavila :) (21.11.2007)

Zdal sa vám NA DOTYK príliš chladný (a vo finále príliš neuveriteľný)? Tak pre vás je tu tento film. Citlivá, vzrušujúca, mrazivo-úsmevne skutočná komorná konverzačka. Samozrejme, dosť záleží na tom, v akom stave sa divák nechádza (vek, "vzťahové" skúsenosti, pohľad na manželstvo...), ale tak či tak je tento film vynikajúci. O čom hovorí aj fakt, že pri jeho pozeraní som si občas spomenul na skvelú ĽADOVÚ BÚRKU... (21.11.2007)

Americký nezávislý film zpravidla poznáte podle toho, že se v něm řeší nedořešené rodinné vztahy, dospělí lidé po sobě křičí kvůli jiným dospělým lidem, všichni všechny strašně nenávidí a přitom se vlastně milují a celé je to stejně jenom o sexu a penězích. Méně známí herci v podobných filmech účinkují, aby se stali známějšími, ti známější, aby nám dokázali, že umí také hrát, nejenom se usmívat do objektivů fotoaparátů. Právě snaha něco dokázat je vlastní snímku Johna Currana. Spočívá v tom jeho největší síla i slabina. Snahou o co nejsyrovější zachycení rozpadu dvou manželství připomíná nějakou evropskou „intelektuálštinu“, akorát zde jde více o tělo než o duši. Evropská „intelektuálština“ to ovšem není, pouze jí chce být, což je nejpatrnější na „hlubokých“ scénách, kdy hlavní hrdina běží lesem, do toho vidíme prostřihy na jeho soulož s milenko a slyšíme znepokojující hudební tóny. Způsob, jakým Curran příběhu dodává hloubku není ani trochu nápaditý a ačkoliv natočil přesně takový film, jaký se od amerického „nezávisláka“ očekává, je to film chladný, odtažitý a pohřbívající veškeré umělecké ambice paradoxně přílišnou ambiciózností. Asi to má působit sofistikovaně, režisér mne však nedokázal přesvědčit, že si takto na něco sofistikovaného jenom nehraje. Ne všude platí „méně je někdy více“, ale zrovna u podobného námětu nepochybně ano. Kéž by tvůrci zůstali u metafory se semaforem, coby věcí či pocitem, jenž nám brání pokračovat v bezstarostné cestě životem. A okamžitý rozjezd nemusí být vždy tím nejvhodnějším rozhodnutím. Curranovi by neuškodilo, kdyby více důvěřoval svým hercům a nabídnul jim více scén „zadumaně sedících a mlčících“, jejichž síla by pak rozhodně nespočívala v intenzitě křičených vět. Přitom všechno, co herci měli zahrát, zahráli skvěle. Hlavně obě ženské představitelky; „Lynchova herečka“ Laura Dernová má však stejně jako Naomi Wattsová tu nevýhodu, že její postava je příliš nevýrazně napsaná a nejspíš ani nebudete vyvíjet nějakou snahu, abyste si jí zapamatovali. Kolik podobně nešťastně zamilovaných žen jsme již mohli vidět? Desítky? Stovky? Naprostým vyredukováním výstředností se postavy sice stávají věrohodnějšími, avšak zapomenete na ně bezprostředně po zhlédnutí (tuto vět bych prosil vytesat na svůj náhrobek :). Už tady nežijeme (proč taky) se utápí v šedi nevýraznosti po stránce obsahové, stejně tak formální. Není to film nezdařený, ví, co chce říct a říká to globálně stravitelným způsobem a navíc… na Naomi je opravdu moc pěkný pohled (čím to, že jsou všechny Australanky tak krásné a talentované?). 70% (29.10.2007)

Taký žalostný pohľad do dvoch krachujúcich manželstiev, ktoré sa pomaly ale isto rúcajú. Kto nenašiel potešenie vo vlastnej rodine, našiel ho v milostných aférach - otázne je však kto podviedol koho, keďže to bolo úplne vzájomné. Ale ospravedlňovať neveru slovami "každý si zaslúži byť šťastný", tak to mi nepríde moc zmyselné. No a následne ten dodatok, že aj podvádzanie má svoje morálne zásady - tým to už úplne dorazili. Alebo podvádzaním vzbudzovať žiarlivosť a snažiť sa tak oživiť vzťah, to je tiež na zamyslenie. Rovnako ako aj to kto bol tomu všetkému vlastne na vine, keďže každý mal na nefunkčnosti tých manželstiev nejaký podiel viny (či už Terryna lenivosť, Hankov workoholizmus, Editihna nevyrovnanosť alebo Jackov egocentrizmus). Každopádne, nebolo to zlé, len tomu akoby chýbala nejaká väčšia zmyselnosť. A ten záver som čakal trochu iný, najmä o čosi uzavretejší. (21.07.2013)