Už tady nežijeme

Film, který velmi věrohodně vychází z rozdílné psychologie čtveřice postav a rozehrává s nimi na první pohled banální hru na manželskou nevěru, která ovšem nesměřuje k žádným klišé. Skoro to vypadá, že se nám snaží říci, že nevěra může být lékem na manželské problémy, ale jen dokud se k ní člověk nepřizná. Pak idyla imploduje a některý ze vztahů se zhroutí. U každého z podváděných / nevěrných to ale může být jiný vztah. Žádná z postav není černobílá a nic tak jednoduchého jako rozdělení na hajzly a dobráky tu nehledejte. Takový malý nenápadný film, ale byla by škoda ho nevidět... a trochu se nezamyslet. (30.07.2010)

Zdal sa vám NA DOTYK príliš chladný (a vo finále príliš neuveriteľný)? Tak pre vás je tu tento film. Citlivá, vzrušujúca, mrazivo-úsmevne skutočná komorná konverzačka. Samozrejme, dosť záleží na tom, v akom stave sa divák nechádza (vek, "vzťahové" skúsenosti, pohľad na manželstvo...), ale tak či tak je tento film vynikajúci. O čom hovorí aj fakt, že pri jeho pozeraní som si občas spomenul na skvelú ĽADOVÚ BÚRKU... (21.11.2007)

Dechberoucí partnerská výpověď. Dva páry, zprvu "jen" přátelé, se milostně promísí. Nejde však o tělocvik z rozmaru, ti lidé jsou svým způsobem všichni nějak nešťatní, o něco se cítí ošizení, něco nezvládají a naléhavě potřebují azyl, účast, lék. Kdo ubližuje, nedělá to cíleně, kdo to myslí dobře, může zranit. Vztahové filmy mám ráda, ale tenhle má něco víc. Je až neuvěřitelně reálný, je až neuvěřitelně citlivě natočený, je ke všem aktérům neuvěřitelně spravedlivý. Kdo se v tom partnerském vesmíru pohybuje, tu nahoru, tu dolů, možná se v jednom z těch čtyř křehkých zrcadel pozná. (05.11.2006)

Mojimi očami - ukecaná, pseudointelektuálna nuda. Z Bergmana, na ktorého sa odvoláva distribútor, to nemalo vobec, ale vobec nič. Herecká zostava, ktorá vo mne vzbudila veľa očakávania, doplácala na neprepracovanosť scenára, postavy boli načrtnuté a nijak stotožniteľné. Prepáč Naomi, prepáč Laura, prepáč Mark, pardón Peter Krause. Idem si odpočinúť ( v pokoji ). 2 hviezdičky mi takto spätne prídu dokonca veľa ( berúc do úvahy ako som bol sklamaný a naštvaný ). (11.02.2009)

Naprosto zdrcující příběh tří lidí a jednoho spisovatele, který tenhle příběh "napsal". Příběh o tom, jak snadné je tahat za nitky osudu a pohrávat si s životem jiných. Těch nejbližších. Hank je neuvěřitelně záporná postava, která však před kamerou neukáže ani ošklivý pohled, neudělá (téměř) nic odpudivého a přesto mezi každým řádkem scénáře, mezi každou pauzou v dialogu kteréhokoli páru (oba páry manžel - manželka, manžel - milenka, kamarádky, kamarádi), je jeho prašivost cítit tak silně, že ji přebijí snad jen podmanivost hudebního doprovodu. Vynikající scénář, geniální herecké výkony a sympatická nepodbízivost filmu mě přitáhli k sobě tak silně, jak silně mě odpudili. Smekám a konstatuji, že We Don't Live Here Anymore spoustu lidí nadchne, ale zároveň hodně lidí silně neuspokojí. A to je jeho jediná chyba. Ale je to vůbec chyba? [únor 2006] (23.02.2006)