Zlatíčko

Na prvním místě musím pronést několik oslavných slov na adresu Judea Lawa. Jeho promluvy do kamery provázejí diváka celým filmem a jsou ukázkou skvělých výrazových schopností tohoto britského herce. První a poslední minuty filmu jsou v kontrastu naprosto špičkové. Tenhle muž se ve svých dvaatřiceti letech sžil se svojí postavou tak dokonale, že ve spojení se stylizací "backgroundu" ve mně během té hodiny a tři čtvrtě vyklíčila a dozrála touha vidět co nejdříve původní verzi s Michaelem Cainem. Ženské představitelky se také nemají zač stydět a rozhodně nejsou jen dějovými ozdobami. Nepřekvapí to u Susan Sarandonové ani Marisy Tomei. Vycházející hvězda Sienna Miller slibuje do budoucna mnoho dobrého, Jane Krakowski zas připomene svoje lepší herecké časy a co do fyzična ukáže zcela nevídané věci a Nia Long odvede svůj obvyklý standard, čímž pravda nic nepokazí, ale ani těm zřejmě nejdůležitějším scénám filmu mnoho nepřidá. Asi jsem mimo, ale ani v slušné hudbě Johna Powella a směsici různých písní ani v ničem jiném jsem v Alfiem nenašel komediální žánr. Spíš to byla poměrně drsná (ale mohla být i hlubší a temnější) výpověď o jednom floutkovi, který sice nedostane to, co by zasloužil, a co mu vlastně přejete, ale i tak s ním chtě nechtě cítíte. Nezní to zrovna logicky, ale logiku v mých reakcích na Alfieho nevidím ani já sám, a tak ani rada na závěr nebude v sobě mít mnoho racionálního. Pokud máte špatnou náladu po hádce se ženou, kterou milujete, nedívejte se na Alfieho, i když je to film, který vám do té nálady skvěle sedne. Obzvlášť, když jste v té hádce byli v právu. Budete pak totiž mít nechutnou chuť se usmířit. Jestli jste mladí a "máte styl" a "užíváte si života", podívejte se na Alfieho, i když po vás nejspíš sjede jako kapka vody po skle. Ano, možná postavu Alfieho odsuzuji proto, že nikdy nebudu mít na to, abych byl jako on a jen se pokrytecky utěšuju myšlenkama na to jakej je to had a na jeho a na svůj konec a říkám si jak jsem na tom dobře a přitom jsem jen normální zbabělec co si nepřizná pravdu...ale jsem to já a budu se sebou a s tím co jsem byl, žít, ať se stane cokoliv a změním se jakkoliv. Za některé momenty 100%, za jiné šedesátka...výsledných 80% a ne zrovna klidná noc přede mnou. Jo a abych nezapomněl - veselé Vánoce všem svobodným, ženatým, zadaným i nezadaným, obzvlášť manželkám, milenkám, kamarádkám...a tobě. Off topic PS: Jednou bych taky chtěl potkat tak skvělého květináře. (27.12.2006)

Povedená komedie. Tady je mi Jude Law sympatický. Alfie si žije ve svém nespoutaném světě do doby, než se "ucho" utrhne. Sám to na konci říká a je to v podstatě obsah filmu : od všech žen jsem bral a co jim dával, nic. Teprve pořádná rána od života mu dokázala trochu rozsvítit v hlavě a pak byl ochoten vrátit se ke kterékoliv z bývalých přítelkyň, ale život šel jinudy... (28.01.2011)

Novodobý Casanova který si nikdy nestele postel, má neochvějnou sebedůvěru, britský akcent a pokaždé na mysli tatínkovu radu "Kdykoli potkáš krásnou ženskou, pamatuj ,že vždycky existuje chlap, kterej jí chce opí..". Jakmile si člověk zvykne na styl vyprávění, začne mu trochu brnkat na nervy, že film postrádá hlavní kostru příběhu - něco, co nedovolí divákovi spustit oči z obrazovky. A taky je to tak trochu šaráda - zrovna tak jako zde Liverpool nebo Manchester dublují NY, celý ten film je v podstatě drama převlečené za komedii. Takové to lehké drama o někom, kdo vede špatný způsob života a má pokřivenou morálku, ale na konci vystřízliví a zjistí, že s čím kdo zachází, tím také schází. Je to škoda, začátek byl osvěžující a originální a románek se Siennou docela zajímavý. Jinak film absolutně neví čím být. Jestli romantikou, dramatem anebo komedií. Přitom to nebylo nijak vtipné, romantické ani dramatické. Pro příště bych prostě prosila budto New York anebo Liverpool, ne takovou podivnou směsici všeho. :) Ale jedno se Alfiemu nedá upřít - konečně jsem pochopila, co všichni mají na Lawovi. (12.06.2013)

Pro Juda Lawa mám slabost, takže zákonitě nemůžu tenhle film strhat. Proč bych to vlastně dělala, když po celou dobu prakticky nesleze ze záběru a k tomu je na něj opravdu radost pohledět? Aby toho nebylo málo, tak ta role nenapravitelného sukničkáře mu sedne jako ulitá. Děj má navíc celkem slušný spád a Judův závěrečný proslov do kamery je prostě nezapomenutelný. V neposlední řadě mě dostala do kolen i ústřední píseň Old Habits Die Hard, na které se autorsky podíleli Mick Jagger a Dave Stewart. (80%) (11.05.2021)

Ležérní filosof životních potěšení lehce proplouvající nebo spíše projíždějící v limuzíně úskalími vztahů se slabším pohlavím, které se ho snaží udržet. Však to je snad ta jedině správná filosofie v New Yorku 21. století - tomto zlatém jablku k nakousnutí, jak je přesvědčen miláček žen a hlavně sebe sama Alfred - Alfie. Jeho "sbírka" představuje jakousi encyklopedii žen počínaje vdanou paní, pokračuje svobodnou matkou, přítelkyní přítele, mladou alkoholičkou a konče zralou ženou, která má vlastní sbírku. Ironií osudu je, že to je právě ona, kdo bezstarostnému hédonistovi Alfiemu vryje první nesmazatelnou vrásku do čela. Jo, každé mládí jednou končí. A Alfie má navíc tu smůlu, že kromě hezkého obličeje a mládí nemá již žádná další aktiva, jako vzdělání, dovednosti, záliby, známosti, dobrou práci atp., i když vrozenou inteligenci mu nelze upřít. Takže když přijde čas zamyslet se nad otázkou, co dál, Alfie se skutečně zamyslí, jenže film neukáže, na co nakonec přijde, přijde-li vůbec na něco. Otázka volby totiž nemá jednoznačnou odpověď. Někdo je stavěný na život v jednom, většina lidí se však ještě pořád drží vžitých a všeobecných představ o životě ve dvou anebo ho skutečně potřebuje. A je tu i spousta dalších variant a nuancí, které ovlivňují naše volby a rozhodnutí, jako například poměr sebejistoty, nároků a přejícnosti osudu vůči pochybnostem, rezignací a nezdaru. Život je zkrátka hádanka s nekonečným množstvím odpovědí, z kterých se dozvíme vždy jen jednu jedinou. Ale co je zcela jisté, je to, že ta odpověď není nikdy zcela kompletní a ideální - máme-li to, nemáme zároveň ono, máme-li ono, nemáme zas to. Možná je to i tím, že nejsme kompletní a ideální my sami. ___ Zlatíčko Alfie je podobný Samci Nikkimu (http://www.csfd.cz/film/255434-samec/) - oba nejsou zlí ani špatní, jen o něco víc myslí na sebe než na jiné, až najednou zjistí, že jediní, kdo myslí na ně, jsou oni sami. Zajímavé je, že postava svůdce vyžaduje ich formu vyprávění, aby se divák dozvěděl, jak taktika a strategie svůdce funguje. Nahlédnutí hrdinovi filmu do hlavy je bonus pro diváka, mínusem Zlatička je však to, že se teď budu muset ještě podívat na původní film Alfie z roku 1966. Moderní "Alfie" vykazuje ještě jednu spojitost s 60. léty. Jude Law se pohybuje po městě na skútru značky Vespa, který byl velmi oblíbeným u britských Mods ( http://cs.wikipedia.org/wiki/Mod_(subkultura) ), čímž připomíná podobného sebestředného antihrdinu - objekt dívčího obdivu, kterým byl Ace Face (Sting) ve filmu Quadrophenia ( http://en.wikipedia.org/wiki/Quadrophenia_(film) ). (22.05.2012)