Zlatíčko

"Nemám potřebu být nejbohatší mrtvola na hřbitově." Jako individuum, minimálně opouštějící bezpečí rodinného krbu, si užívám filmy o lidech, kteří dokáží proměnit v zábavu každou minutu svého života. Třeba takový Alfie s navoněným "Big Benem" je hodně příjemný společník, když nestydatě klátí naivní blondýnu, svobodnou matku či korpulentní paní domácí. Je s ním velká zábava a o to horší je, když čítankově bezcitný seladón bez varování přejde do role ukňouraného moralisty. To pro mne nastává čas odpadávání jednoho cípu hvězdy za druhým a z původně nadšeného hodnocení nakonec zbyl pouze koukatelný průměr. (30.01.2012)

Dokud Cockney Alfie surfuje na vlně svého kurevnictví, má to šťávu. Lichotí, svádí, manipuluje, lže, říká lidem, co chtějí slyšet. Při bourání čtvrté stěny naopak sází na cynické glosy a upřímnost, kterou byste slyšet nechtěli. S erektilní dysfunkcí a následným pokusem „aim higher“ se však nastartoval proces, při kterém trhlinami v Alfieho krunýři prosvítala deprese a vy jste měli uvěřit, že mu vlastní sobectví najednou dovolilo trpět. Aby tomu tak alespoň částečně bylo, musí hodně zachránit Jude Law, který obšousta s omezeným datem spotřeby podává o dost jinak než Fassbender ve Studu, ale podstata je stejná.. „I donˈt depend on nobody. Nobody depends on me. My lifeˈs my own.“ Tady bysme mohli skončit. A nebo ještě pokračujeme? „But I donˈt have peace of mind. And if you donˈt have that, youˈve got nothing..“ (07.10.2021)

Niektoré filmy vám niečím tak veľmi pripomenú váš vlastný život, že vás to až desí . . alebo teší . . – v závislosti od rozpoloženia stotožňovacej postavy. Nemám len celkom jasné, či sa mi potom páčia viac, alebo menej. A celých 100 minút tejto nenáročnej rýchlo vyšumiacej zábavky som práve nad tým uvažoval. Alfieho život je skrz-naskrz priemerný až na tú maličkosť, že je o kus šarmantnejší ako väčšina súčasníkov, pretiahol o pár žien viac ako oni a jeho predstaviteľ je o kus schopnejší herec ako iní s jeho vizážou, takže viac-menej sám utiahne aj túto inak nie až tak záživnú cestu newyorským nespútaným balením žien a jeho dôsledkami. Rovnako dobre ale môžem sledovať aj život nejakého veľkomestského flamendra, suseda s nabobtnalým sexuálnym egom alebo spitého sedliaka na diskotéke . . - či dokonca svoj vlastný, okrem úspešných koncoviek sa až tak sa nelíšia. K najbežnejšej realite má ALFIE blízko aj tým, že sa nekoná nijaký srdce drásajúci doják či zamilovaný happyend, nijaká definitívna náprava prútnika, kdeže ! – starého psa novým kúskom nenaučíš, len telo starne a prázdnota v duši narastá. A o čo to potom vlastne ide ? – to je tá otázka, ktorá neprestane trápiť. Nuž, on má svoje známosti, ja zas vedomie, že mier v duši nedosiahnem tak či onak. A kto ho nemá, nemá nič. Ani len tie ženské... (26.12.2008)

Čekala jsem plytkou komedii a čakalo mě velké překvapení. Po vlažném začátku, kde je vidět akorát proutník, jakých už byly ve filmu stovky, jsem předpokládala, že už se to nějak dobelhá ke konci, kdy se hrdina napraví, ožení a bude žít šťastně až navěky. Později ale přišel doslova dramatický twist, který mě film donutil přehodnotit. Strašně mě překvapilo, jaký výkon se dá z takové role vytřískat. A Lawovi za to smekám. Role takové Marisy Tomei byla už jen třešničkou na dortu. Plus krásně nešablonovitý konec a originální titulky pomohly dotvořit velmi pěkný film. (21.09.2008)

Asi jsem se neměla dívat na originál a remake hned po sobě.. Měla jsem tendenci pořád srovnávat, chyběla mi elegance původního snímku, tento Alfie byl až moc přímočarý. Navíc mě nic nepřekvapilo - po formální stránce se jedná téměř o čistou kopii.. Co se příběhu týče, proběhlo pár úprav, psychologie postav nebyla tak důkladně propracovaná a především chyběl jeden zásadní moment prvního Alfieho, který s divákem (a dokonce i s hlavní postavou) vyloženě otřese. (21.05.2016)