Reconstruction
Rekonštrukcia
Režie:
Christoffer BoeKamera:
Manuel Alberto ClaroHrají:
Nikolaj Lie Kaas, Maria Bonnevie, Krister Henriksson, Ida Dwinger, Line Poulsen, Nicolas Bro, David Dencik, Helle Fagralid, Jens Blegaa, Peter Steen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Jak je řečeno v úvodu filmu: Celé je to film, celé je to konstrukce, ale přesto to bolí. Christoffer Boe, jeden z představitelů post-Trierovské generace hnutí Dogma, ve svém celovečerním debutu REKONSTRUKCE zcela převrací tradiční schéma love story. Používá komplikovaný způsob vyprávění, od první chvíle záměrně přiznává vykonstruovanost celého příběhu plného surreálných situací, z odstupu sleduje život svých postav: fotografa Alexe a krásné Aimee, kteří se náhodou potkávají v nočním labyrintu Kodaně. Snímek získal na letošním festivalu v Cannes Zlatou kameru za nejlepší celovečerní debut a cenu Mladé poroty za nejlepší hraný film. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (49)
Presne, ako ten chlapík s tou cigou na začiatku filmu, ked' sa s ňou hrá a kúzli, miesto toho, aby si ju jednoducho strčil do papule a vyhulil, tak i tento film sa zasiera zbytočnými hovadinami okolo! V druhej polovici to bolo aj zaujímavé, ked' tam pobehoval a nikto nevedel, kto je a ani on nevedel kde je... Taká lynchovina! Potom sa mi to tam už miešalo a z toho ich neustáleho stretávania sa, obchádzania sa atd'... atd'... som ich už chcel všetkých akurát tak nakopať do riti! ()
Tak toto vôbec nepovažujem za film, ale priam za urážku. Áno, beriem to osobne ako urážku mňa v úlohe diváka. Nič ľahšie, ako hrať sa s divákom na to, kto je chytrejší, keď sa od začiatku hrá s falošnými kartami. A ešte to vydávať za umenie. Nemám najmenšie obavy z toho, že nejaký snob bude zhrozene híkať nad tým, ako som nepochopil, ako nedokážem oceniť a podobne. Ja som presa ocenil tých niekoľko zábleskov, ktoré ma oslovili a po sčítaní to hodilo akurát tú jednu hviezdičku. V Jáchymovi Smoljak prikazuje : "Zuby nebrat!" Ja to varovanie budem odteraz modifikovať na Christoffera Boa nebrať. ()
Čisté dogma to není. Ale svícení interiérů a noční scény jsou podle něj. Celé mi to přišlo jako studentské cvičení a snaha o originalitu za každou cenu, i když v jednotlivostech to už na plátně bylo. Opět tady použili srceryvný opus smičcové Adagio od Samuela Barbera, které jsme už slyšeli ve Sloním muži nebo Četě. ()
Zajímavé drama, ve kterém čtyři hlavní postavy hledají lásku. Jenže je to celé záhada, protože hlavní postavy jsou možná jen tři a lásku hledají nejspíš jen dva. V úvodu filmu zazní pro diváka důležitá věta, ale stejně je v tom guláš a každý si to vyloží po svém. Tyhle filmy bud' naserou, nebo baví. ()
„Je to začátek nebo konec? Co vlastně chceme zjistit? Je to začátek a konec zároveň. Láska a rozchod. Vím, neměl bych o tom tak mluvit, ale ostatně...nezapomeňte, celé je to jen film, jen konstrukce. Ale i tak to bolí.“ Christoffer Boe mě před časem nadchnul Složkou 64, ale z té tu zůstal jen hlavní představitel, žánrově je film úplně někde jinde. Dopředu jsem čekal nějaký „mindfuck“, lynchovinu, ze které nebudu moc moudrý. Což se i z větší části vyplnilo, jen mi to divákovo tápání vadilo chvílemi více, jindy zase méně. To díky hypnotické atmosféře, pár zajímavým myšlenkám a emocím, které ve mně film vyvolal. A úvod spolu s dovětkem mají pravdu, protože…i tak to bolí. Víc, než mé tápání mě asi zklamala nerozhodnost hlavního hrdiny, který tím u mě docela dost klesnul. Zajímavý, ale docela náročný, méně přístupný snímek, kterému dám lepší 3*. „Co by tě udělalo opravdu šťastným?“ - „Opravdu šťastným?“ - „Jo, přesně tak.“ - „Nevím, ale kdybych to věděl, tak bych to udělal.“ - „I kdybys měl všechno ztratit?“ - „Ano, i kdybych měl všechno ztratit.“ ()
Reklama