Dům duchů

Kvalitní drámo, jehož základním kamenem jsou výkony Closeové, Ironse a Streepové. Ti táhnou celý film. Především Irons je vynikajicí. Scénář dobrý, o dramatické situace není nouze ( někdy možná trochu předvídatelný ). Film trochu ubíjí neuvěřitelná statičnost, kamera neprovede za celý film jedinou jízdu, téměř nulový pohyb. Chtělo by to trochu oživení. A v závěrečné třetině trošku drhne tempo. A pak místy i dabing, jak říká Gary... Jinak spokojenost (17.06.2005)

Stále méně se mi chce věřit (a již více to zkoušet nebudu), ani myslet na to, jak tento velice nadaný režisér mrhá svým talentem a brodí se v béčkových námětech. Jako by zapomněl na smysl a ůčel filmu (samozřejmě vzbuzovat a podněcovat reflexi, ať je jakákoli), snižuje se k mechanickému popisu jakési rodové ságy, která muže/měla by/musí být většině diváků ukradena.. (26.07.2019)

Další z velké rodiny děl typu Sága rodu Forsythů. Vezme se několik generací velmi bohaté rodiny, protože její život je spojen s politickým tepem doby, která se neustále mění, což zadělává na dramatické peripetie. A filosofická rovina? Streep je spojnice - láska jak pozemská, tak duchovní - mezi Zemí (Irons) a Nebem (Close), přičemž země nás hříšné přitahuje (viz zpověď Close o naslouchání pohlavního aktu). Ryder a Banderas zase pojí rozdělenou zemi - bohatství a práce, neboť jen vzájemná spolupráce je plodná. A parchant? Lumpenproletariát, který není ani tak zlý, jen je slabý nést vinu svých otců. To zvláda Ryder jako první vlaštovka usmíření a odpuštění. (17.12.2008)

Meryl Streep, Glenn Close, Jeremy Irons, Winona Ryder a Antonio Banderas. Pokud by někdo s takovouhle sestavou chtěl natočit film dnes, tak odhaduju, že minimálně 100 milionů by padlo na platby hercům… :-) Ale teď k filmu. Pěkně vykresleno. To je první, co mě ve spojitosti s tímto napadne. Opravdu pěkně vykresleny osudy tří generací. Sice mi k páté hvězdě ještě něco chybělo (přišlo mi, že skvělá Winona Ryder měla zde méně prostoru) ale i přesto můžu tento film doporučit. Jak říkám, hlavně kvůli výkonům Ryder, Streep a Close. A ani ten Irons a Banderas vlastně nebyli špatní… :-) (27.08.2009)

Velmi emocionální a zejména v závěru vyhrocené drama, jehož ústřední postavou je podle mého názoru Esteban Trueba - muž, který zbohatl především díky tomu, že byl tvrdý sám k sobě i ke svému okolí. Na pozadí pohnutých osudů členů jeho rodiny, poznamenaných despotickou povahou pána domu, v Chile probíhají - zpočátku nenápadně - společenské změny, které vyvrcholí vítězstvím sjednocených levicových stran ve volbách. Ale odveta poražené strany na sebe nenechá dlouho čekat ... Esteban Trueba od mládí touží po co největším dílu moci (i když ne přímo politické) a v průběhu svého života sklízí jen to, co sám zasel - nestačí se divit, co mu vyrostlo a přicházející události ho přimějí k pochybnostem a ke změně celoživotních názorů. Jeho šokující vykolejení a ztráta všech jistot po násilném politickém převratu, kdy veškerou moc přebírá vojenská junta, jsou zachyceny naprosto realisticky - stejně jako prakticky všechny epizody mapující život hrdinů příběhu během dlouhé řady let. "Nadpřirozeno" se na první pohled zdá být jen téměř nadbytečným bonusem snímku, ale ve skutečnosti dotváří a podtrhuje jeho vypjatou, sugestivní atmosféru - málo platné, nemůžeme očekávat, že dar jasnovidectví nebo duchové mrtvých mohou nějak podstatně ovlivnit lidské konání a jeho důsledky. (28.08.2009)