Dotek Medúzy

Dotek Medusy je jako The Omen bez hudby Jerryho Goldsmithe, ale s hlasem a očima Richarda Burtona. Ukázkový příklad filmů, které se točily, ale už netočí a je to strašná škoda. A proč tomu tak je? Možná proto, aby jsme si jich více vážili, možná kvůli jejich komerčnímu potenciálu, možná protože není pořádná látka nebo správný tvůrce/herec... Jen drobnost chyběla a 5* by bylo jasných, možná napodruhé, přesto skvělý a jedinečný film. (05.10.2008)

Ďábelsky rafinovaná "detektivka", kterou pohání vpřed zimomřivě mysteriózní feeling - a to silou parní lokomotivy! Inteligentní formou si bere to nejlepší z o dva roky starší atmosférické klasiky Přichází Satan a zdárně své hororové prvky mixuje se sedmdesátkovou vlnou katastrofických snímků. Rozhodně považuji za správné, že ne všechno je ve filmu školometsky předhozeno k povrchní konzumaci, takže divákovi vzniká volný prostor k tomu, aby si např. identitu tajemného "L" přebral po svém (muhehe). Pohled a hlas Richarda Burtona je ovšem základ! (13.09.2008)

Aj keď horory a mysteriózne filmy nie sú mojou šálkou kávy, Dotyk medúzy ma zaujal. Jednak dobre vystavaným dejom, gradáciou napätia a v neposlednom rade aj výbornými hereckými výkonmi s Richardom Burtonom na čele. Film ponúka množstvo námetov na premýšľanie aj po záverečných titulkoch. Vzdialene mi pripomenul Sprisahanie s Melom Gibsonom a priatelia konšpirácií si po 11. septembri iste spomenuli, kde videli kontakt dopravného lietadla s budovou po prvý krát. (25.03.2018)

Bát jsem se přestal ve svých 6 letech, když jsem zjistil, že čerti nejsou pekelný bezdomovci, ale jen obyčejný, vožralí lidi. Kdyby se na mě ale někdy podíval Burton, ať už střizliv nebo opiv, tak bych si možná, soudě dle množství tekutiny v nádrži, cvrnknul... A vůbec mě neuklidňuje, že je víc jak 20 let bez špetky života (14.06.2010)

Néstárnoucí snímek, který ani po letech neztrácí nic ze svého náboje. Z démonického pohledu Richarda Burtona skutečně mrazí v zádech. Spousta thrillerů nabízí tolik napínavých scén, že je to na úkor kvality a logiky oněch scén. Účel světí prostředky. Zde však postupuje gradace npínání ruku v ruce s poutavám příběhem, ale hlavně s inteligentním scénářem. Atmosféře napomáhá i tísnivá hudební kulisa, ale i zvukové efekty, například zvuky nemocničních přístrojů. Ano i zde si mohli tvůrci leccos odpustit. Například detektiv je sám v bytě a prohlíží si obrazy. Střih. Vidíme něčí siluetu, která se blíží za doprovodu stupňující se zlověstné hudby, abychom v zápětí zjistili, že je to jen kolega. Trochu laciné, prvoplánovité a podbízivé. Napínání na úkor logiky. Ale to je snad jediná chybička tohoto skvělého filmu. (11.09.2008)