Režie:
Wim WendersKamera:
Franz LustigHrají:
Kódži Jakušo, Min Tanaka, Tokio Emoto, Arisa Nakano, Aoi Jamada, Jumi Asó, Sajuri Išikawa, Tomokazu Miura, Ron Mizuma, Bunmei Harada, Šunsuke Miura (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Hirajama pracuje jako uklízeč toalet v Tokiu. Žije spokojeně ve své pečlivě sestavené rutině a volný čas tráví čtením knih, poslechem starých rockových kazet nebo focením na svůj analogový fotoaparát. Ze životní harmonie ho vyruší série nečekaných setkání, která postupně odhaluje střípky z jeho minulosti. Proslulý režisér Wim Wenders (Paříž, Texas) se triumfálně vrací s poetickým filmem o hledání krásy ve zdánlivých maličkostech. Představitel hlavní role Kódži Jakušo byl na festivalu v Cannes oceněn za nejlepší mužský herecký výkon. (Aerofilms)
(více)Recenze (169)
Ako by som pozeral jeden z nespočetných japonských filmov s výbornou hudbou a podmanivými obrazmi. Ako to je zvykom pre japonskú kinematografiu dokumentárne stvárnený krátky životný úsek s hlbokou ľudskosťou a citom. ()
Tak toto. Viděl jsi mě, jak jsem čistil hajzle. Tys tu byl. Píčo, tak se pojď podívat (KVIFF 2023) https://youtu.be/0GeS4DN5a5U?si=QzGUZ9pP1a5ejv0o ()
Některé druhy haiku jsou specifické tím, že první verš/sloka vystihuje téma samotné básně, druhá s tou druhou může být v kontrastu a třetí - poslední - tyto dvě kontrastní sloky syntetizuje. Perfect Days jsou takové dvouhodinové haiku.___Lidský film o laskavém člověku. Film o malých věcech a detailech, které člověka stejně dokáží "nasytit". A i když může žibot přinášet různá překvapení, neznamená to, že nelze být laskavý - a to jak k sobě tak k ostatním. S tímto jsem z kina odcházel. Finální interakce jedna ze scén roku. ()
Chvála všednosti, pomalosti a všímavosti. Je to ale opravdu chvála, když každé narušení pečlivě vybudovaného světa znamená otřes emoční stability? Wenders odpovědi nedává, ukazuje ale, že šťastně žít se dá různými způsoby, ať už je za tím cokoli, a ať už je naše štěstí sebekřehčí. ()
Wim Wenders empaticky sleduje dennú rutinnú existenciu japonského umývača záchodov, ktorý nachádza radosť a zmysel života vo svojej vášni pre hudbu, knihy, stromy, kvety a ulice Tokia. Hlavným pilierom úspechu je Koji Yakusho, ktorý zaslúžene získal za svoj výkon cenu najlepšieho herca na festivale v Cannes. Film je nádhernou ódou na hľadanie krásy v maličkostiach, jednoduchosť a dôstojnosť skromného života, zároveň však nespadá do žiadnej sentimentality. Krásnymi zábermi Tokia a skvelou hudbou ma pomaly tento film absolútne pohltil, sprostredkoval mi celú škálu emócií a nepustil ma ani dlho po dopozeraní. Film roka. (9/10) ()
Veľmi potešujúci, hrejivý film, ktorý ukazuje, že v živote toho veľa netreba, aby bol človek spokojný. Príbeh života osamelého staršieho chlapíka, ktorý síce každý deň robí tie isté činnosti dookola (pokropí rastliny, oblečie si pracovnú uniformu, pred domom si kúpi plechovku nápoja z automatu, nasadne do auta, cestou pozoruje vysokánsku tokijskú vežu, pracuje celý deň, počas obedňajšej prestávky fotí stromy v parku na analógový foťák, po práci ide do bistra v stanici metra a doma potom číta knihu, kým nezaspí), ale aj tak vyzerá so životom spokojne. Sčasti je to taký artový dokument o tokijských verejných toaletách, keďže ich detailne zobrazujú aj so všetkými technologickými vymoženosťami. Svojou atmosférou mi pripomína minuloročný, tiež japonský film Drive My Car. Tiež je tu málo dialógov, málo hercov a rovnako sa časť filmu odohráva v aute. V ňom hlavná postava stále počúva klasický rock z kaziet. Za soundtrack ešte ďalší palec hore. ()
Kazdy člověk se někdy v životě setkal s Hirajamou. Wim Wenders to umi připomenout ! ()
Perfect days je krásný film pojednávající o nahlédnutí do života jednoho skromného muže radujíc se z maličkostí všedního dne. Jeho práce je umývání záchodů, nemá moc peněz a žije v prostém bytě, ale přesto v životě dokáže nacházet radost a potěšení, jenž ho činí šťastným. Snímek slovy řekne jen opravdu málo, ale přesto toho vypovídá hrozně moc. Je plný úžasných detailů a při sledování vám září úsměv na rtech. A po odchodu z kina vám film doslova změní pohled na svět. 8/10 ()
Za mě velice milý, poklidný, pomalu plující film. Sledujeme život obyčejného, zároveň inteligentního, ale velmi tichého chlapíka z nižší vrstvy v Tokyu, který má v sobě potenciál dosáhnout něčeho většího, přesto se rozhodne pracovat jako uklízeč toalet a držet se každodenní, poměrně monotónní rutiny. Ráno zalít kytičky, koupit si před cestou do práce kafe, poobědvat v parku vlnících se stromů, zajít si na večeři, večer přečíst pár stránek, živé snění. Žije ve vlastním světě, který je možná retro, ale užívá si každé chvíle, oceňuje maličkosti. Po střípcích z jeho minulosti, které nám ji jen naznačí, si musíme sami domyslet a přemýšlet, co ho k tomuto způsobu života dovedlo a co se mu honí hlavou. Byť vlastně nevíme, jestli je úplně šťastný, je jeho příběh inspirující a zanechává upřímné poselství. Příšte je příště. Teď je teď. ()
Film zajímavý. Žádná bomba to vyloženě nebyla. Řekl bych tak klasicky artovej. Hodně tichých scén zaměřujících se na pěkné kompozice. Bylo zajímavé nahlédnout do denního života některých lidí v Japonsku. Pěkný náhled nato, jak může vypadat štěstí. ()
Dokonalý film. Asi nebude pro každého, ale mně sedl. A ta úžasná hudba... ()
Film prakticky zcela postrada dej, tedy alespon takovy, jaky by stal za zminku. O vyvoji postav nelze mluvit, a vizualni stranka filmu je zajimava snad jen tehdy, vnima-li ji divak skrze exoticnost japonskeho prostredi pro nejaponskeho divaka. Obavam se, ze pro radu lidi je to film o tom, ze je mozne byt stastny i tehdy, pracujete-li jako cistic toalet. Jen, co by na tom proboha melo byt zvlastniho? Je to skutecne o tom, ze tolik lidi takovou praci opovrhuje, a nedokazi si predstavit, ze to neni nic ostudeneho? Pak se bojim, ze to spis vypovida o tom, jak se mnozi z nas dokazi ofrnovat nad cinnostmi, ktere sami neradi vykonavaji. ()
I když je to bez debaty "silný" film, nakonec musím dát dvě. Nevadí mi filmy bez dějové linie, ovšem když už se nějaká objeví, měla by být dotažená. Bohužel mi přišlo, že je to navíc zbytečně dlouhé a v tom nicneději trošku sem a tam nudné. ()
Velmi hezky natočený film o tom jak se dá radovat z každodenního života, i když vám nedopřává. Existencionální drama, které právě velmi probírá téma života a emocemi z něj. Jde o spíše komornější snímek, který ale krásně rozvádí a pracuje s těmito nelehkými tématy, kterých se filmy často namátkou dotýkají. Wim Wenders tak zažívá s tímto snímkem svoji renesanci a za mě velice exceluje, protože řemeslně je snímek velmi dobře a hezky natočen. ()
Měl jsem trochu jiný očekávání. Vtipný to občas bylo, všichni herci, co hráli mistra byli výborní, ale jinak mi to moc k srdci nepřirostlo. ()
Miluji poetické filmy. Slovenskou Zahradu, Adama Drivera v řidiči autobusu. Jsou to filmy, které ukazují život, který stojí za to žít. Nemusíme být vždy jen hrdiny a vybíjet svou oprávněnou(?) zlost na zbytku světa (John Wick, Rambo). Nemusíme vždy jen překonávat sami sebe (Frodo). Nemusíme vůbec nic. Stačí se občas podívat na šumící stromy. Stačí jen přijmout naši cestu a nehnat se zběsile za chymérami. Krásný film. Více takových. ()
Bylo to fajn, ale chtěla jsem, aby se na konci něco stalo nebo vysvětlilo. ()
"Proč na ten film jdeme?... Protože je o ničem" Ale to není tak docela pravda, každý si v něm něco najde, já třeba pocit absolutního štěstí v délce 123 minut. ()
Tak toto mě neoslovilo. Nuda, steteotyp, monotónnost. Pán žije každý den úplně stejně a film nám to celou dobu ukazuje a nic jiného se tam neděje. Vstane ve stejný čas, stejně ustele postel… a pak dlouhé záběry korun stromů. Mělo to prý ukázat jak se máme radovat z maličkostí, ale kdybych měla žít jako ten pan Hirajama, tak si jdu skočit z mostu. Dlouhé a vleklé a bez žádného vysvětlení nebo twistu🙂n ()
Dokud se na to šlo dívat jako na ukázku japonských reálií a života jednoho úplně obyčejného spokojeného člověka, tak to bylo dobré. I ten poděs další uklízeč ušel. Režisér do filmu bohužel zařadil i další osoby, které film nikam neposunuly, jen se objevily, řekly pár vět o ničem a zase zmizely. Dvě hvězdičky za první polovinu a hudbu. ()
Reklama