Zredigováno

Opravdu drsný film z války v Iráku. K tomuhle filmu bych se asi normálně nedostal. Tím že je to točené ruční kamerou, tak to vypadá dost autenticky. Jestli se tam opravdu děly takové věci, tak je to hnus... Fakt tam Američani vůbec neměli lézt. Docela se to podobá Vietnamu. Místní je tam nechtějí a vojáci dělají bordel. Smrt opravdu číhá na každém kroku. Denně jsou zabíjeni nevinní. Vyhrotí se to znásilněním a upálením 15-ti leté dívky. To samozřejmě místní nemůžou nechat bez povšimnutí. Američanům se za to pomstí po svém. Ani jsem si tu nevšiml žádného známého herce. "Kurvy džihádistické!" (31.08.2014)

Moderní pohled kamerou v podání Briana De Palmy. Tentokrát nejde o neustálé přenášení jedné kamery, kterou různě drží vojáci, ale různé kamerové zdroje poskládané ve stylu dokumentů. Právě tento dokumentární styl se snaží sledovat různé události z neutrálního pohledu, ale vždy je divák nucen do úmyslného stanoviska autora (např. civilisté, najíždějící do vojenského záterasu? Vina armády? Proč?). Narážka na nekonečný cyklus pomsty je pochopitelný, ale ukazovat jeho absurditu je jedna věc, ukázat jak ho vyřešit věc druhá. Bohužel Redacted je možá pohled De Palmy na celou vojenskou invazi do Iráku, ale ani zdaleka nedosahuje kvality ani argumentů některých výjimečných filmů reflektující zrůdnosti Vietnamu. Ten pravý film, na vyrovnání se s ropnou invazí asi teprve čeká někde v šuplíku.... (25.08.2010)

Jde o dokumentární formou natočenou rekonkustrukci událostí v iránské Samaře, kde dva američtí vojáci znásilnili a zavraždili patnáctiletou dívku. Její tělo poté zapálili a ještě vyvraždili téměr celou její rodinu. Je to celý nesmírně zneklidňující nejen tím, že kamera nikam neuhne ani v těch nejhorších chvílích, ale hlavně tím, že se to doopravdy stalo. Na konci filmu je série fotek zmrzačených iránských civilistů, především dětí. Poslední fotkou, jak jsem až doma dozvěděl naštěstí vyrobenou v počítači, je fotka oné mladé dívky, jak leží nepřirozené poloze v kaluži krve s roztaženými nohami a otevřenými očmi směrem ke kameře. Něco tak děsivýho jsem nikdy neviděl. Film nelze než doporučit, je o několik tříd lepší než Flandres s podobným námětem, který vyhrál v Cannes, ale většinu diváků pouze střídavě pekelně nudil nebo znechucoval. (09.12.2007)

Pokud se válečný stres a nuda -zdánlivě protichůdné stavy - sejdou v jedno, přidá se primitivnost několika málo jedinců, které už "nebaví onanovat do ponožky", stane se něco, o čem De Palma, s bravurností jemu vlastní, natočil fikci, volně inspirovanou událostí v irácké Samaře. V žádném případě nejde o autentickou rekonstrukci. Proto se ve filmu neobjeví ani žádná fakta o následných soudních procesech všech pěti zúčastněných vojáků, z nichž tři byli odsouzeni na 90, 100 a 110 let vězení. (27.03.2011)

Dlouho to vypadalo, že se jméno Briana De Palmy vytrácí ze scény, a najednou: BÁC! O válce v Iráku vzniklo mnoho dobrých filmů (zrovna včera jsem viděl Zelenou zónu), ale tenhle nejlépe glosuje celý konflikt. Od nesmyslnosti jeho oficiálního důvodu, přes nepřátelskou atmosféru prostředí až po samotnou omezenost vojáků, kteří sami nevědí, co tam dělají. Tak proč si to trochu neužít, že? A navíc to zvládá na jednoduchém, až banálním příběhu. Pseudodokumentární podoba s neznámými herci byla asi nejlepším možným řešením, hrátky s webovými videi a blogy to pak zasazují do širších souvislostí naší globální přítomnosti. Dílo hodné vidění. Dílo hodné zamyšlení! (25.08.2010)