Beze mě: Šest tváří Boba Dylana

I’m Not There se snaží upozornit právě na skutečnost, že každý mediální obraz je vlastně lživý a že obraz hvězdy se může neustále proměňovat a přepisovat. Nesnaží se o odhalení pravdy, ale spíše ukazuje, co Bob Dylan pro lidi reprezentoval. Respektive šest „možných Dylanů“, z nichž každý zastupuje jiné období jeho života a tvorby, jiný pohled na to, kdo vlastně byl. Nebo vlastně nebyl? Je těžké se nechat příběhem pohltit, protože stále dochází k narušování kontinuity. S divákem je přímo manipulováno – sotva navykne na tempo a vyprávění jedné části, je nucen přesměrovat svou pozornost jinam. Je to stejné jako s konstruováním obrazu hvězdy – stále se objevují nové věci, které obraz naruší či převrátí jeho význam. Stále a znovu se objevují prvky, které si přímo odporují. Ve filmu je to stejné i s využitím Dylanových písní. Postavy prohodí určité slovo, a to se vzápětí objeví v textu písně. Někdy je naopak řečený přímo název známé skladby (např. Just Like a Woman), ale zcela proti diváckému očekávání začne hrát píseň úplně jiná. Divák se nesmí spoléhat na to co vidí a co si vytváří ve své hlavě. (08.09.2010)

Tenhle film uviz na puli cesty. Na jednu stranu ma fakt paradni vizualni stranku, spoustu super napadu a uspesne se vyhyba tradicni strukture zivotopisnejch filmu - cesta na vrchol, drogy, navrat. Problem je, ze jak je originalne natocenej, tak je nesrozumitelnej. Mozna velkejm fanouskum Boba Dylana budou ty sceny, ktery asi meli bejt z jeho zivota, davat smysl, ale ja se ve filmu dost casto ztracel a kdyz uz jsme se zacal orientovat, tak strih na jinou postavu. Navic ty nejlepsi postavy ani nejsou poradne vyuzity. Mluvim hlavne o Baleovi a Gereovi. Jinak Whishaw tu je naprosto zbytecnej, Blanchet je zajimava a Ledger jakozto takovej pohodar je fajn. Ale krome dobrejch hercu a slusnejch pisnicek jsem se fakt moc nechytal, bylo to zbytecne dlouhy a casto nudny. (21.03.2008)

Fenomenálně natočený film, který jsem si s chutí pustil třikrát za sebou. Herci, hudba, vyřčené otázky a vůbec celková nálada snímku dělá z I´m not there určitě jeden z nejzajímavějších "hudebních" filmů, které jsem kdy viděl. I´m not there nesedne každému - ale o to víc si ho užije jednotlivec. 90% (10.03.2008)

Až na pár prístupnejších hitov (ale nedávno objavená Hurricane sa okamžite zaradila medzi moje najobľúbenejšie skladby vôbec) je mi Bob Dylan strašne vzdialený. Až tak, že som aj zabudol, že som tento film pred cca 2 týždňami konečne pozrel... a musím konštatovať, že veľmi rád (nie zabudol, pozrel). Byť to o umelcovi, ktorému rozumiem, tak asi prerábam topku (...alebo možno práve vtedy dupľom nie?). Každopádne veľmi dobre volený koncept aj forma. Plné rešpektu, ale odvážne, neuhýbajúce pred puncom legendy, ale neidealizujúce. Akurátne a vkusné, viac sa dá do Dylana preniknúť už iba ponorom do jeho tvorby samotnej. Kto za ňou stojí, o tom mám už teraz postačujúcu predstavu. (25.04.2024)

Na jedné straně velmi zajímavý formát filmu a na straně druhé to, že o bobu dylanovi jsem se v podstatě nic nedozvěděl. Nejlepší part tu střihnul Christian Bale a Cate. Pro mě je hlavní problém právě ta originalita, možná jsem až moc mainstreamový, ale tohle na mě bylo moc zdlouhavé a s hluchými místy. Asi jen pro opravdové fandy boba dylana, jeho písničky mám moc rád, ale knížky si o něm si zase kupovat nemusim. (17.01.2013)