Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Z oněch prozatím čtyř "Kimů" (Seom, Samaria, Bin Jip + tenhle) můj nejoblíbenější. Prakticky nejjednodušší a nejpochopitelnější, nejodlehčenější, plný životní moudrosti a hledání klidu ducha. Plus samozřejmě obvyklé vizuálně vytříbené záběry a výborná hudba. Ledový Buddha a skutečné taekwondo na zamrzlém jezeře...nádhera. Jasná stovka. A pocit, že stejně nikdo nemůže pochopit, co se snažím vyjádřit a že je mi to tak nějak jedno, protože já to vím;) (31.03.2007)

Film lze interpretovat zcela jistě i více způsoby, nicméně jeden je naprosto evidentní. Jak již z názvu filmu (Jaro, léto, podzim, zima... a jaro) vyplývá, nejde o to, že něco má začátek a svůj konec, ale o cyklus, který se neustále opakuje. Cyklické plynutí času zde hraje velkou roli oproti postavám, které přicházejí, odcházejí, aby se transformovaly do jiné podoby a znovu se vrátily. Příběh filmu je prezentován nikoli meditativním nebo lyrickým způsobem, nicméně i tak je možné vyčíst několik okamžiků, kdy film inklinuje ke čtení ve spirituálnímu modu. (16.06.2011)

Čo nemôžem tejto snímke odoprieť, je skutočnosť, že si ma omotala skrz syntézu hudby, pôvabných obrazov a plnohodnotných myšlienok. A to všetko bez zbytočných dialógov, ktoré by boli schopné narušiť atmosféru znázornenia jednoduchosti zákonov prírody. Neraz mám chvíľky, kedy by som tento uponáhľaný svet vymenila za jeden malý domček na jazere, loďku a prijala jedného majstra, ktorý by ma stotožnil s pravým zmyslom duchovného chápania a meditácia by bola pritom každodennou súčasťou môjho jednoduchého života. A tá samota by dokázala robiť zázraky. S kórejskou filmografiou som zatiaľ nemala dostatočné skúsenosti, ale po tomto silnom duchovnom zážitku sa bez výčitiek nechám omamovať jej čarom znova a znova. (29.08.2008)

Hodně přírodní a medidativní snímek. Těžko uvěřit, že podobné duševní oázy, jakou je právě jezerní chrám, v dnešní době ještě pořád na světě existují, ale pokud ano, potřeboval by je pro podobnou duševní a tělesnou očistu, jakou ve filmu absolvoval sám režisér Kim Ki-Duk, navštívit jednou za čas asi každý z nás. Právě na "Zimě", ve které se sám Kim Ki-Duk objeví, je vidět, jak moc pro něj tenhle film asi znamenal, ale je to kupodivu právě Zima, která mi ze všech období přišla nejslabší. No pane režisére, uvidíme s čím se vytasíte příště. (29.09.2007)

Plýtvat slovy o tomto čarokrásném filmu je stejně jako v něm zhola zbytečné. Magický, krystalicky čistý, klidný a přitom neskutečně emotivní snímek, jenž nám předkládá četná filosofická poselství, aniž by se jakkoli podbízel. Stačí se jen uvolnit, dívat, kochat, cítit a zaručeně jeho kouzlu podlehnete. (13.12.2005)