Jaro, léto, podzim, zima... a jaro

Scéna pokání více než připomíná tu s Robertem de Nirem v Misi(i), avšak zatímco Mendoza putuje se svým břemenem za odpuštěním a na konci své cesty se setkává s vykupující láskou, která smývá viny, mnich z "Jara, léta, podzimu, zimy... a jara" hledá asketické sebeočištění, ne spásu. Film vedle svých vizuálních kvalit působí především jako autentické duchovní podobenství zakořeněné v úctyhodné buddhistické tradici; ta se v tomto podání zdá ve své prostotě a čirosti být hlubší než křesťanství plné dogmat, pouček, přikázání a katechismů. Z tohoto snímku skutečně vane podmanivé kouzlo Východu, avšak jsou v něm nevědomky naznačeny i meze buddhismu, jakožto učení bytostně individualistického, pragmaticky sebezachranitelského, ukazujícího cestu k vysvobození jedince z utrpení.... Avšak je to dost? Skutečně k tomu nemůže křesťanství se svým učením o Bohu, který se stal z lásky člověkem, proto aby člověka zachránil a k sobě v lásce připodobnil, již nic podstatného říci? (20.06.2007)

Krásny obraz sýtozelených stromov kdesi uprosterd vysokých hôr, medzi stromami jazero a na jeho hladine plávajúci dom – budhistická svätyňa. V nej vychováva mních malého chlapca. Je jar, obdobie začiatku, rozpuku, rozkvetu ale aj zoznamovania sa – napríklad s utrpením a smrťou. Do prostredia jazera a jeho bezprostredného okolia je zasadený celý nasledujúci príbeh striedajúcich sa ročných období a životných cyklov. Alebo inak: plynutia ročných období v toku času ľudského života. Silné, uchvacujúco presvedčivé zábery mučenia zvieratiek, následnej pokory, odriekania, odčiňovania kameňov v srdci, splnenia vymedzeného údelu. Všetko pretkané jemnou symbolikou. Do zdanlivo nehybného času v svätyni prichádzajú poslovia prítomnosti – mladá žena, policajti, utrápená žena, aby zvestovali duchovne rozjímajúcim pravdu o svete. Stačí pozorne načúvať, pozorovať a vzdelávať sa. Prítomné je budhistické vnímanie sveta, ale aj kresťanská mytológia. Poeticky obrazový a emocionálne veľmi silný film s minimom dialógov, jednoduchým, vše platným posolstvom o odovzdávaní skúseností cez výmenu generácií, podfarbený jemnou hudbou ladiacou s prostredím. (04.11.2004)

Nebudem sa tváriť, že mi je celý film jasný. Mám mnoho dier, čo sa týka porozumenia. Je to krásne, je to čisté, ale aj nudné. Nájdete chabé scény, pri ktorých by bolo jednoduché zaspať. Ki-duk Kim údajne hovorí o svojich režisérskych kolegoch ako o príliš intelektuálnych. S niečim takým sa dá polemizovať, keďže 4 (+1) ročné obdoba sú prefilozofované a až moc intelektuálne vyžarujúce. Možno keby by som mal k tejto kultúre bližšie, film by na mňa zapôsobil inak. Možno.. Rád by som aj dodal, že všetka kritika nie je z nesympatií. Určité časti sú jednoducho geniálne, no však pri pohľade na film ako celok, nemôžem vyjadriť potešenie, zábavu, či vnuknutie hlbokej myšlienky do srdca. Vážne si myslíte, že niekto natočí xx scén, pri ktorých je xxx záberov na prírodu a ja si z toho pustím do gatí? Nie, pardon, toto skutočne nebol môj šálok kávy. (09.04.2010)

Najlepší film na svete? Úžasne atmosférické a melancholické. Zbožňujem krásnu, príjemnú a povznášajúcu atmosféru tejto pecky. Rozpráva sa tu iba minimálne, hlavné slovo hrajú postavy (ktoré čím viac mlčia, tým viac sa o nich dozvieme) a príroda: nádherná, poetická, v plnej sile, ale i spiaca a čakajúca na príležitosť, kedy sa bude môcť (v lete) opäť prebudiť. Tento film treba pozerať najmä keď je vám duševne zle. Vedeli ste, že ročných dôb je v skutočnosti päť? (15.02.2006)

Nový Kim Ki-Dukův film je až překvapivě málo podobný destruktivnimu Ostrovu. Má s ním společné jediné, prostředí. Opuštěný dům plující na vodě nám nábízí omezený mikrosvět, v němž nás nemůže nic rozptylovat. V tomto krásném a tichém světě se odehrává starý mytický příběh zasvěcení. Při jeho sledování budete mít pravděpodobně pocit, že jste jej už někde viděli. Asi od poloviny můžete předvídat, jak vše dopadne. Je to příběh mistra a žáka, zasvětitele a zasvěcovaného. Je to příběh viny a trestu. Je to příběh o věčném koloběhu žití. Pomalý, důkladný a pozitivní. Už dlouho pro mě sledování filmu nebylo tak příjemným zážitkem. (26.11.2004)