Pornografie

Toto sa mi dávno nestalo. Aj napriek tomu, že z celého vyznenia filmu mi nejako unikla celková pointa, páčil sami. Teda nie že by tam tá pointa nebola, ono ich tam bolo totiž naraz niekoľko a dokonca boli aj celkom dobre naznačené a rozpracované. Chýbala tomu však celistvosť a celkové vyvrcholenie, zakončenie jednotlivých myšlienok. Aj rozpoložením sa film najviac prikláňa len ku dráme. Romantické a thrillerové zaradenie je tu len okrajové, to by som sem potom mohol priradiť aj komédiu, lebo niektoré scény ňou naozaj zaváňajú. A okrem iného mi ostali v pamäti scéna s ježkom a príbeh z koncentračného tábora. 75%. (12.01.2008)

No tak celkem nudné a hlavně sem opravdu nepochopila proč se to jmenuje Pornografie, když je to celé úplně o něčem jiném - válka a staří chlapi. Asi dvakrát tam jsou vidět prsa a to je celé. Hrozně mě to pohoršilo :D. Celkem nezáživné. Jediné, co mě na tom zaujalo, je hudba, nebo spíše "znělka", ta je opravu chytlavá, obzvlášť v podání klavíru. I když herecké výkony také nebyli k zahození. Čekala jsem mnohem víc = zklamání. (19.07.2012)

Ten názov je fakt slušný a hlavne zbytočný prešľap (alebo žeby marketingový ťah?). Mám taký pocit, že tento film vo svojej podstate nie je taký zlý, ako vyjadruje moje výsledné hodnotenie. Bude to zrejme pomerne nízkym vekom, málo skúsenosťami a hlavne náladou. Vhodná nálada je v tomto prípade asi dosť podstatná. Mňa to celé akosi minulo a vlastne ani neviem, čo chcel tento film vyjadriť. Mne nedal nič. 40% (10.06.2008)

Tento film lze zařadit do kategorie tzv. zvrhlého umění. Deformovaně depresivní příběh, zasazený do okupovaného Polska r. 1943. Jsou tu ukázáni dva snobští umělci, kteří ďábelsky promyšleně usilují „zafixovat nevěru“ v polské venkovské rodině. Gombrowiczovu literární předlohu neznám, ale tento filmový příběh židovsko-polského režiséra Kolski-ho je dosti nepravděpodobný. Je na místě pochybovat, že by se takto chovali venkovští katoličtí Poláci a navázali důvěrný vztah s městskými kumštýři-povaleči a duchovními zoufalci. Jako by byl sám tvůrce takových děl nešťastníkem a snažil se do toho strhnou i všechny kolem sebe. (04.02.2008)

Jeden z nejpodivnějších, ale zároveň také nejosobitějších a nejkrásnějších filmů o běsech druhé světové války, celý postavený na typicky slovanské (či středoevropské) poetice propojení tragické a humorné roviny. Ryze umělecký přístup k zobrazovanému tématu si polský režisér Jan Jakub Kolski jakoby vypůjčil od Nikity Michalkova z jeho opusu Unaveni sluncem. I zde se tragédie skrývá za zdánlivě poklidnou Potěmkinovou vesnicí harmonie a iluzivního poklidu. Iluze v tomhle filmu hrají velkou roli. Hlavní hrdina režisér Fryderyk je přímo jejím ztělesněním - jeho vjem vytváří iluzi silné, charismatické osobnosti, duševně vyrovnané, se silnými manipulativními sklony. Ovšem hned od začátku tenhle první dojem něco nabourává... Jeho hypertrofované smyslové vnímání (formálně ztvárněné střihovým řetězením detailů a zvláštní prací s kamerou - jízdy, jakoby subjektivní kamera nějakého zvířete...) dává tušit, že za maskou duševně silného jedince se skrývá duševně hluboký obsah, ale i nějaký další, záhadnější rozměr. Stejně tak mysticky působí i iluze harmonicky fungujícího vesnického světa, kam hlavní hrdina se svým přítelem přijíždějí. Pozitivní rurální ukotvení nabourávají opět jednak formální prostředky (především úžasně silné přízemní jízdy ručně snímané kamery, jejímž hledáčkem je divák svědkem blíže neidentifikovatelných násilných činů spojených s německou armádou), ale také další implementované dějové roviny (alkoholismus statkářovy ženy, sexualita mladých dívek, postava velitele partyzánů, náhodná vražda právníkovy matky kvůli nicotné malichernosti...). Závěrečné vyvrcholení je tak silné a překvapivé, že setře všechny dosavadní interpretační nánosy a akcentuje ústřední hypertéma - pornografii války a duševní nihilismus jejích obětí... (09.01.2008)