Život je zázrak

Toto je Kusturica podle mého gusta. Sundal trochu nohu z plynu, ubral přehnanou, ztřeštěnou zběsilost a s lehkostí, nadneseností i šíleností sobě vlastní namíchal tento energický koktejl z dramatu, komedie a absurdity a poprvé se se značným citem vypořádal i s romancí. A vyšlo mu to. U mě na plný počet. Vše klasicky doprovázeno živočišným balkánským soundtrackem, v kterém absence Bregoviče nebyla nijak znát. Oslavná óda na život, který v režii temperamentního filmového mága působí jako pravdivý zázrak. (31.07.2010)

Pokud jste viděli předchozí Kusturicův film Černá kočka, bílý kocour, rychle se v Život je zázrak zorientujete. Pokud jste byli z Černé kočky nadšeni, budete i tentokrát. Kusturica opět maluje nádherné obrázky, pokud se postavy chovají značně potrhle, činí tak i zvířátka (a že jich je tu hodně) a vážné věci se berou poněkud s nadhledem a zvesela - opět v rytmu No Smoking Orchestra. (16.11.2006)

Upřímně řečeno do 55 minuty jsem byla pěkně otrávená a Kusturica musel bejt v jednom kuse zhulenej, protože takovou uječenou bláznivinu, aby pohledal. Po odchodu syna do války se příběh odvíjel jako by šlo o jiný film. Válečná zvěrstva podané, jako běžnou záležitost života, milostné vzplanutí Luky a Sabahy, následná výměna zajatců, bolavé Lukovo srdce a zárověň jeho oslava života, plně napravilo ten přespříliš ujetý začátek. (05.10.2013)

Mám velké dilema: líbila se mi víc Černá kočka, bílý kocour, nebo Život je zázrak? Nemám tuchu. Ale zato vím, že je Emir Kusturica režisér s velkým R. Je zázrak takhle dokonale skloubit humorný nadhled s tak neskutečně tragickým tématem, aniž by to vzbuzovalo pohoršení. Je zázrak, že se film ani přes nadměrné množství porthlosti neutápí sám v sobě. Je zázrak, že existují věci, které lidi dokážou spojit, i když vše ostatní mluví proti tomu. Život je zázrak a tenhle film taky. (13.05.2010)

Zpočátku to nabralo tempo, které jsem jen stěží vydýchával a už už jsem chtěl se sledováním skončit, ale Kusturica náhle ubral na zběsilosti, povolil stisk pod krkem a já jsem rád, že jsem se přes ten začátek přenesl, protože se mi dostalo krásného příběhu, vyprávěného humorně i smutně, hořkosladce, magicky i krutě realisticky. (01.03.2009)