Zmeškaný hovor

Tradiční asijská duchařina v rukou lehce úchylného Miikeho není rozhodně příliš pečlivě vycizelovaný šperk. Prokletá hlasová zpráva, pocit nevyhnutelnosti a neúprosná júrei - ano, nepřináší naprosto nic nového. Navíc okatě vykrádá starší filmy, převážně Ringu a Dark Water. Dokonce i jeho vlastní dílo Oodishon se mi tam v pár záběrech připomenulo. V jednom případě dokonce používá naprosto totožnou lekačku (mohlo by se to zdát pošetilé, vytýkat zrovna tohle, nicméně ono se až do druhého použití v Chakushin ari jednalo o dost originální provedení lekačky), interiér nemocnice je také podezřele povědomý, včetně přehršle mokrých skvrn na stěnách a stropě. Ale nešť, nevykrádá zase tak špatně, aby se to nedalo odpustit. Bohužel, až na některé vypjatější scény, si ze svých starších sourozenců nevypůjčil dusnou atmosféru, takže o nějakém tíživém pocitu či omdlévání strachy nemůže být ani řeči. Nicméně, pochopitelně jsem sebou u některých pasáží trhla. Hlavně, když mi přišla na mobil zpráva, to vážně potěší. Asi jediná originální věc ve filmu je živé vysílání v TV studiu. Musím říci, že ač je to ve své podstatě lehké klišé, funguje a je to vítané osvěžení po dosavadním spíše klidném průběhu. Od této části se dění tradičně zrychluje, přidává na děsících momentech a spěje do finále..které by bývalo bylo docela fajn. Pobíhání po ošklivé opuštěné nemocnici, hravá júrei, vystrašení lidé - potud by to bylo OK. Pak se Miike asi zcvoknul a mým očím předvedl něco, co mělo zůstat navždy zakopáno v nějakém podřadném seriálu či béčkovém horroru západní provenience. Zručně rozbil už tak ne moc silný pocit gradujícího finále, jen jsem zhnuseně čekala, kdy to nepatřičné z obrazovky půjde zase pryč. Naneštěstí se pak až do konce nepodařlo navodit byť jen zdání atmosféry, navzdory i celkem příjemně nejednoznačnému závěru. A i navzdory snaze jedné z nejlepších věcí na celém filmu - kvalitnímu zvuku. A tu prokletou melodii si snad pořídím coby vyzvánění na mobil... (07.05.2007)

Príjemný hororík. Napriek tomu, že na mňa nepôsoil nejak extra desivo (no dobre, finále bolo fajn), celkom som si užíval atmosféru. Stále tie isté ingrediencie dokážu šikmáči podať stále zaujímavým spôsobom, klobúk dolu. A možno je to len tým, že som nedávno videl OKO 3 a všetko, kde nie je humor, považujem za dar z nebies. Dokonca aj ducharinu, ktorá nie je až taká strašidelná, ako by chcela....... (30.12.2010)

Už dlhú dobu neviem akosi filmom z Ázie prísť na chuť. Od zmeškaného hovoru som čakal niečo viac, avšak drvivá časť filmu sa odsýpa v klasických mantineloch, na ktoré už začínam byť akosi alergický. Niekto zomrel v obrovskom hneve (!) a z nejakého, do konca nevysvetleného dôvodu, začína terorizovať partiu mladých ľudí. To je asi tak všetko podstatné k príbehu, ktorý je rozfláknutý na skoro dve hodiny. Musí sa nechať, že niektoré pasáže a scény boli naozaj dobré, ako napríklad scéna v štúdiu, ale ako celok ma to viac-menej nudilo. Lepšie ako som čakal, avšak stále iba ničím výnimočný pozerateľný priemer s niekoľkými podarenými scénami. 60 % (03.03.2011)

V Japonsku je energické zlo zřejmě již součástí lidské společnosti. Zlo, šířící se jakýmkoli signálním prvkem či mediem a působící na podvědomí oběti. Ze začátku je zde určitá podobnost se zmíněnými filmy, ovšem postupným a opravdu velmi zvratovým vývojem příběhu, se stává HOVOR samostatnou kapitolou toho, jak toto zlo funguje. Vyústění příběhu je ve stylu Vesmírné odysey, neboť jeho pochopení je na poprvé asi nemožné a přitom v celku jednoduché, není možné uniknout, protože "každý má své nebe". Stejně jako předchozí filmy se i tento stal zájmem amerických ždímačů, kteří se bez čekání chopili námětu a celý ho po svém opět zprznili. Tento fakt, jen potvrzuje vysokou kvalitu originálního filmu. (04.02.2013)

Chakushin ari (alias "One missed call") mal byt Miikeho prvym krokom na pole cisto hororoveho zanru. Vo vysledku je toto tvrdenie pravdive iba z polovice. Film doslova kopiruje dejovu kostru Nakatovho Kruhu, pricom najvacsou slabinou filmu je prave tato podobnost s "matkou moderneho azijskeho hororu". Keby One missed call vznikol pred Kruhom, jeho ucinok by byval ovela silnejsi...takto zazivate pocas filmu castokrat deja vu, ktore je o to silnejsie, o co viac ste podobnych filmov videli. Tak ako v Kruhu, aj tu v prvej polovici sledujeme tajomnu kliatbu / ducha, ktory prostrednictvom najoblubenej hracky modernej komunikacie postavenej na baze hlasu, vrazdi mladych ludi. Kazeta bola vystriedana mobilom...vsetko ostatne ale ostava, dokonca aj dejove peripetie a zvraty v priebehu filmu. Druha polovica je tak potom detektivkou, v ktorej sa buduca obet spolu s kamaratom vydava po stopach ducha do minulosti, aby zistila pricinu kliatby a mohla ju zrusit. A nakoniec tak ako v Kruhu, aj v zaverecnej cca 20minutovke One missed call prinasa tiez navrat na hororovu podu s dotukavacim twist effektom... . Na druhej strane, treba uznat, ze Miike sa miestami snazi do klise daneho zanru priniest zavan zmeny. Mimo samotnej pointy, ktora oproti Kruhu vyznieva podstatne nejednoznacnejsie, su tu aj dalsie drobne nuansy robiace One missed call filmom stojacim za zhliadnutie (napr. vyborna praca so zvukom, ktoreho presahy z druheho do prveho planu znacne napomahaju budovat pocity strachu a stiesnenosti).3,5* (31.12.2004)