Na dotek

"Closer" je moc dobrý film a vůbec se nedá říct, že by měl špatný scénář, špatnou režii, herecké výkony či hudbu. Jenže to, co mu chybí jsou emoce, které by u diváka vyvolal. A to je velká škoda, protože příběh takový potencionál měl. Na druhou stranu, Zlaté glóby pro Natalii Portman a zejména pro Clivea Owena jsou zcela na místě. (27.01.2005)

Closer má ten nejkrásnější úvod, jaký jsem kdy viděl. Rušnou ulicí proti sobě ve zpomaleném záběru kráčí Natalie Portman a Jude Law, najednou se jejich oči setkají a my jasně vidíme obrovskou jiskru, která mezi nima přeskočí. A do toho hraje úžasná píseň Damiena Rice, The Blower´s daughter. Skutečně, jedna z nejkrásnějších scén všech dob. Samotný film pak už tak vysoce nasazenou laťku nepřekoná, ze snového začátku se přesuneme do poměrně syrového komorního vztahového dramatu o čtyřech postavách, kdy se nezapře divadelní předloha. Dialogy, na kterých vedle herců film stojí, jsou však natolik zručně napsané a živé, že vás po celou dobu udrží v pozoru, ba co víc, za asistence životních výkonů představitelů všech čtyř hlavních hrdinů vás nekompromisně omráčí ranou do hlavy a pak si vaše bezvládná těla odvlečou k sobě na plátno, kde vás nechají emocionálně vykrvácet. Tenhle film nemá koule, to je film, který vás do nich nakope! (12.02.2006)

Na mňa to pôsobilo dosť chaoticky, chápem, že malo ísť o akúsi skladačku, ale po formálnej stránke mi to nesadlo. Po pocitovej stránke nemôžem uprieť istú dávku depresie, ale o nič zvláštne nešlo, skôr iba o priemernú záležitosť. Ťahúňom filmu tak je predovšetkým technická stránka a dobré herecké výkony. Inak nič, z čoho by som padol na riť. Priemerná drámička, navyše tématicky a pointovo ošumelá. 60/100 (08.11.2014)

Jak zvláštní je tahle pravda. Je to dar nebo bič, který lze předložit na požádání? A je pravda to, co se opravdu stalo nebo to, co se CHCE slyšet? A jak s ní nakládat? Zraňovat? Udělat z ní zbraň proti sobě? Nebo kvůli klidu a míru taktizovat, manévrovat, lhát? Mike Nichols na nás naložil otázky a teď si přiznejme: jsme ti upřímní a pravdomluvní nebo ti, kteří se ptají a pak to neunesou? (13.04.2005)

Brilantní hodinu a třičtvrtě trvající rozhovor mezi čtyřmi rozpolcenými dušemi. Prostředí sychravého Londýna přímo vybízí k takovému filmu a Mike Nichols se ho rozhodl vzít pod svá křídla a natočil tak úžasně komorní příběh, který vám vyrazí dech. Nejsem první koho při sledování filmu napadla otázka, zda je pravda tím nejlepším lékem na uzdravení duše. Ne asi ne! Zkrátka úleva po vyřčení pravdy není tím, čím se zdá být. Mám toho na mysli mnoho, ale zrovna nejsem schopen popsat něco tak psychologického a velmi deprimujícího. Závěrečná chůze Natalie Portman po rozpáleném chodníku New Yorku mě i přes svou jednoduchost naprosto okouzlila. (06.02.2008)