Ruská archa

Ach, tento film som pozeral vyše dvoch týždňov a vždycky po kúsku. Bolo to hlavne pre je nudnosť, ktorá aj napriek tomu, že išlo o prehliadku niekoľkých storočí ruskej histórie bolo ako vyšitá. Najväčším kameňom úrazu a tiež aj najúžasnejšou vecou na tomto filme je strih, ktorý nie je. Iste, musím zložiť klobúk a zdať Sokurovy poctu za to, že celý film sa mu podarilo nakrútiť na jeden záber, pričom všetko do seba úžasne zapadá aj keď to bolo všetko robené za pochodu a ak by niečo nevyšlo, muselo by sa všetko začať odznovu. Problémom celého filmu je, že pri tomto všetkom nakoniec vyznieva až uspávajúco a nudne, pretože z histórie Ruska sa prakticky nič nedozviete, nakoľko pasáže z filmu sa častokrát neviažu ani ku konkrétnym historickým udalosťiam, skôr sú len akýmsi prerozprávaním obyčajných chvíľ zo života ruských panovníkov, navyše všetko je rozprávané cez subjektívny názor sprievodcu, ktorý zabŕda aj do množstva iných vecí. Napríklad o Kataríne veľkej sa nič nedozviete, pretože sa objaví v jednej scéne a hneď myzne, potom sa ešte raz objaví v zábere už ako stará panovníčka. Ak sa vám nechce chodiť do Ermitáže, alebo ak nemáte na lístok, tak sa možno oplatí film pozrieť, inak je v podstate úplne zbytočným. Aj keď spracovanie Hitlerovho života v Molochovi nepovažujem za nič svetaborné, pre mňa však rozhodne lepší film ako Ruská archa. Ako sa zdá, od Sokurových filmov naozaj nemožno veľa očakávať. (09.12.2007)

Opulentná forma, trýznivý obsah. "Ó, aká krásna hudba znie zdiaľky! To určite zložil nejaký Nemec? Nie, zložil to Rus! Glinka!"... "Pozrite na tú krásnu sochu, to určite vytesal nejaký veľký Európan! Nie, nie, bol to Rus."... "A tie obrazy. Iste talianski majstri. Ale kdeže, to namaľovali Rusi"... Nuž, týmto filmom si podľa všetkého mužici chceli kompenzovať svoj komplex menejcennosti, avšak s diskutabilným výsledkom. Ťažko stráviteľný a často otravný epos. V poriadku, kostýmy, interiéry a kamera úžasné. Forma natočenia na jeden záber vskutku unikátna. Môj obdiv patrí kameramanovi, ktorý vláčil celý ťažký aparát 90 min v kuse a po chodbách Ermitáže naháňal trudnomyseľného lunatika na opätkoch. Ale dostali sme sa k tajomstvu ruskej duše? Neviem. Koncentrovala sa ruská duša na bohatých plesoch a večierkoch v krásnych palácoch? Kdeže, ruská duša sedela s červeným nosom v zemljanke kdesi v brezovom lese. (31.03.2020)

Inscenačně náročný a po kostýmní stránce zdařilý experiment, jehož smysl mi uniká a který mne nudí do morku kostí. Natočení snímku v jednom záběru je dle mého názoru v tomto případě prakticky zcela samoúčelné a v mnoha místech nepovedené - většina scén je vatou mezi několika zajímavými nápady. Dialogy jsou prázdné (zřejmě z velké části improvizované), obrazová kompozice mi připomíná mnou natáčené domácí video. (01.11.2007)

Nemám moc ráda fresky, ale tento snímek byl rozhodně zajímavý svou zvláštní atmosférou. Trochu jsem se ztrácela v letopočtech i v osobnostech, ale zato jsem si libovala v tom šumu, těkavosti, měla jsem pocit, že i já jsem se vmísila do davu těch lidí, že i já se účastním toho překrásného plesu. Zajímavé bylo, že ač se po chodbách Ermitáže pohybovali jenom samí bohatí lidé, myslela jsem i na ty chudé, kteří žili v oněch dnech a o kterých nepadlo slovo, ale bylo to tam - v tom zvláštním smutku, který film provázel, smutku osudů ruských velikánů i Ruska samotného. Opravdu zvláštní, i když jen na jedno podívání. (01.03.2009)

Kameraman zastupující Rusko a jeho francouzský společník zastupující Evropu vedou jakýsi dialog-nedialog nad útržky z dějin ruské říše. Jak je vidět i z některých komentářů, je to věčný boj. Objeví-li se v Rusku přejaté cizí vzory, ozvou se hlasy, že kopíruje, objeví-li se vlastní prvky, je to označeno za cizí pro ostatní svět. Pak si má člověk vybrat. V Ruské arše sice forma silně vítězí nad obsahem, přesto jsem se ani náznakem nenudil a docela propadl atmosféře světa, kde se prolínají historická období a současnost. Nejvíce tedy zapůsobil závěrečný ples a následný odchod do "vod času". A ono kochání se nádhernými interiéry a kostýmy má něco do sebe i tak. jen je škoda, že se průvodkyní celým filmem nestala ta úžasně milá krásná dáma, která se objevila na asi deset minut v první třetině filmu a která s ohromnou láskou popisovala umělecká díla. (16.06.2018)