Organ

Na půli cesty... Ovšem jaké to cesty jsou, nebo proč si to myslím nejsem schopnej říct, možná je to jen pocit, že ač je organ přemýšlivá záležitost, která se zároveň nesnaží hrát na žádnou strunu rádobyfilosofiie, ani se nesnaží myšlenky divákovy do hlavy vecpat s momentností raněného kňoura, pořád mám pocit, že bez na výsost skvostné kamery s propracovanou, okopotěšujicí kompozicí obrazu, jaká se jen tak nevidí a bez vložek podkreslených varhanními recitály by byl organ jako film poloviční a mnohem hůře koukatelný (aniž by to ovšem vyznění snímku nějak ranilo). (17.07.2013)

Divácká zkušenost je nadmíru náročná, nepřehledná, nezajímavá. Ale samozřejmě lze celý ten negativní zážitek opsat samými chvalitebnými výroky, jako například v kontextu příprav na Obchod na korze, v linii slovenských prvenství. Ale už tehdy se psalo, že jde o film nadmíru slovenský a slovenštější než cokoli, co vzniklo v minulé dekádě. Což lze ale také číst jako interní film, který je natolik svojský, že má jen velmi omezenou možnost komunikovat byť jen se západní polovinou republiky. Tak či onak je Organ důležitým mezníkem v širším tématu zobrazování Slovenského štátu. Divák doposud konfrontovaný maximálně Romeem, Julií a tmou bude zmaten. Konečně, i pro zdejší debutantku Hanu Maciuchovou, byla účast v produkci tohoto druhou slepou větví. (02.02.2021)

,,PRIPIJEME SI?" ,,ALE TO NIE JE BOROVIČKA." __ Áno, všímal som si dej, avšak hneď od začiatku ma očarovalo neuveriteľné čiernobiele vizuálne vyznenie a pútal som sa predovšetkým na neho. Môj menovec Szomolányi podal pravdepodobne najlepší kameramanský výkon v doterajších dejinách slovenskej kinematografie a vo svojej dobe sa mohol radiť ku svetovej špičke. Občas mi - aj vzhľadom na trochu podobný námet - nešlo nespomenúť si na Kamińského prácu v ,,Spielbergovom zozname" . Prečo však priemerné hodnotenie? Postupne ma to nejako začalo uvanovať a prestalo zaujímať, aj keď som film samozrejme dopozeral dokonca. ,,Organ" rozhodne nie je pre každého, vyžaduje silnú divácku sústredenosť a takisto isté navnadenie, pritom ja som ho pôvodne vôbec neplánoval zhliadnuť. Rád si ho niekedy pozriem znovu a potom prehodnotím svoje terajšie rozhodnutie. (361. hodnotenie, 31. komentár k filmu) (08.07.2015)

Veľmi dlho som rozmýšľal ako by som ohodnotil tento film. Pretože na pozadí udalostí, ktoré sa odohrali v tej dobe a to druhá svetová vojna, ponúka tento film mierne zamýšľanie nad ľudskosťou ale nie v smere humáného ale na pozadí toho nadpozemského a svetského, pričom nadpozemské predstavuje Orgán a fader Félix, ktorý aj keď je Poliak na úteku, tak je prichýlení mníchmi,ktorý mu umožnujú tento nadpozemský talent - alebo ak chcete dar od Boha prezentovať v takej miere aby si svetský svet - to jest obyčajný ľudia, uvedomil , že aj napriek dobe je na svete veľa krásy. Uher natočil mieren baladickú snímku, ktorá buhužial dopláca na svoju baladickosť. Oproti Slnku v siety, je tento film iba príjemnou, melodickou a filozofickou snímkou, ktorá ale v dnešných časoch pôsobí strnulo a neefektne, čo je škoda pretože začiatok aj koniec je veľmi naturalistický. Zimmerová hudba aleb viac menej hudba J.S.Bacha, dotvára gotickosť, či už kostola alebo myšlienok obsiahnutých v tomto filme. Dá sa tu nájsť priveľa symbolizov - svadba, pohreb, zrkadlo nad orgánom, ktoré pôsobí ako hranica medzi svetským a nadpozemským a iné. Szomolányiho kamera je oproti slnku viacej strnulejšia ale zase na druhú stranu efektnejšia. Bednárov scenár je plný náboženských odkazov a celkovo dotvára atmosféru snímky, lenže bohužial Uher si zvolil pomalý spôsob rozprávania a snažil sa zameriať na každú spostáv - kostolníka - jeho dcéru - fátera Félixa a pátera gvardiána, lenže ani jednému sa nedostáva toľko priestoru aby sme sa mohli s postavou stotožniť alebo aspoň uveriť tomu že sa správajú ako sa správajú. takto snímka pôsobí strnulo a mierne nedotiahnuto. niekomu to stačí. niekomu nie. (24.12.2008)

Organ je především velmi pomalý a tíživý. Podobně jako Krejčíkova Polnočná omša zachycuje Slovenský štát a to dost syrově. Patří taky ke skupině filmů z šedesátých let jako byly Démanty noci anebo Kočár do Vídně a řada dalších shodných ve snaze o zachycení nestandardního osudu jedince v klamném prostředí mimo válečnou frontu, jeho morální poklesky a váhání. Co mi na Organu vadilo nejvíc byla snadnost kontrastu světské a posvátné, duchovní, katolické. Když je kamera jak od Saschy Vierniho a zní do toho the best of Bach, nespletete se. To mi vadí i ve spoustě jiných filmů: “bacha, teď jsme duchovní”. Pärt, Bach atp. Vadila mi taky ta část Bednárova scénaristického stylu, která vytvářela podobně jako v Slnku anebo později, úpadkově, třeba v Kamarátkách: uměle vpravené vedlejší teorematické postavy - neživotné, blbé. Zde pijan. Nejkrásnější na Organu byla kamera. (13.02.2016)