Nechoď klepat na dveře

Don't come knocking je vynikající mix mezi psychologickým snímkem o vztazích a "westernovou" road movie s úžasnými scénami z amerického Středozápadu. Divák objevuje nejen rozpolcené pocity stárnoucího herce-playboye, ale i atmosféru tamních maloměsteček a nádherné přírodní scenérie. Wenders a Shepard všechno zmákli na výbornou - scénář, psychologii postav, hudbu, i kameru. Sam Shepard hraje výborně a Fairuza Balk je ve své vedlejší roli perfektně tragikomická :-). A jestli to má happy end, nebo ne ... tak to ať si každý domyslí sám :-) . Dávám 4,5 * zaokrouhleno nahoru. (22.09.2005)

It was shot right around here, wasn't it? / Right here. Yep. / Must have been really exciting. / For about five minutes. And then "real life" came back and took its place. / I think I like the movies better. / Than what? / Than real life. SPOILERY Nechoď klepat na dveře šlo do kin ve stejném roce jako Jarmuschovy Zlomené květiny. Zatímco postarší vyšeptaný IT odborník Billa Murraye pátrá po jediném potomkovi u většího počtu potenciálních matek, vyšeptaný filmový kovboj Sam Shepard objevuje na cestě za jedinou ženou překvapivě více potomků. K tomu náladu podobného vlastní i cizí znechucení maskulinitou, jíž donedávna všichni oslavovali mimo jiné v jeho westernech. Zapletení se v zapadákově jménem Butte (aby to bylo naprosto jasné, kdybyste si neráčili všimnout) připomíná i Doktora Hollywooda, pixarovská Auta (včetně úctyhodných veteránů, čoudících 12 gpm), jakož i další filmy oslavujících prostřednictvím hrdinů 'většího' světa kouzlo toho, co se ve Státech považuje za venkov (sídla okolo 50 000 obyvatel). Hlavní přidanou hodnotou je ovšemže Wenders, laskající zamilovaným evropským okem nejprovařenější emerické motivy tak panicky nestoudně, jak by si to žádný domorodý tvůrce nedovolil. Nevtíravě snivá toulavá kamera Wima Wenderse svléká pro ostřejší konfuzi starého a nového Západu koní, kasin a neonů vše, i tu děravou berlínskou punčochu - a ta místa zčistajasna vypadají opravdověji než tomu bývá v amerických filmech. Kam se poděla úžasná Sarah Polley? Germany loves new Jessie James. (22.01.2022)

No to už jsem dlouho neviděla, aby film takto gradoval, pomaloučku polehoučku narůstala jeho hodnota každou minutou a vyvrcholil závěrečnou scénkou, která skvěle dokresluje vše, co se odehrávalo dvě hodiny předtím! Ráda bych varovala před začátkem - bylo to tedy pěkně nudné a fakt jsem myslela, že to vypnu, jedinou nadějí a osvěžením byl Tim Roth, toho můžu vždycky. A pak cvak a ani jsem si nevšimla, jak jsem vtažena do děje a nakonec se blaženě usmívám. Opět výhrady ke kategorii, drama to určitě není, je to pomalý film o hledání své cesty a svého smyslu, když už má člověk zdánlivě to nejlepší za sebou. Ale jinak, nenechte se odradit a dokoukejte do konce, stojí to za to. (25.01.2010)

Pomalu plynoucí film, který vás zaujme, jen když přistoupíte na Wendersova pravidla - nehledat v něm žádné převratné zvraty, ale jen si užívat atmosféru, krásnou kameru a dobrou hudbu. Pár dnů ze života jednoho stárnoucího kovboje, který se nechtěně setkává s několika hříchy svého nezřízeného života. Mě film potěšil a pohladil :-) (25.09.2006)

Sakra já sem tipoval, že to Shepard napsal, teda myslel sem, že se na tom jenom podílel, ale.... Stejně tak bych se vsadil, že to vůbec není o něm, i když to někdo, kdo to nežil těžko moh zahrát takhle dobře. Jednou napíšu esej, proč mám radši nezávislý a evropský filmy než Hollywood, abych nemusel u každýho dobrýho filmu z tohohle sudu kvalitního chlastu pořád opakovat důvody. Loser týpci s nápisem "byly časy a lidi mě žrali" bejvaj sázka na jistotu, stejně jako pozadí dobráků vonící mrdem a fetem. Ale to ještě není důvod, aby to Wenders nenatočil líp než jiní. (19.12.2010)