Zrada a pomsta

Pro milovníky bojového umění lahůdka, já ve třetině zjistila, že jsem to před dlouhým časem viděla, ale statečně, po příkladu tchajpchingského odbojového lidu proti bezpráví dosazeného generála, vytrvala, přežila i dost mizernou kopii a skřekový zvukový doprovod bojovníků, neboť to, co zde předváděli, bylo něco úžasného. (29.04.2014)

Nostalgie je zrádná. Viděl jsem to nedávno znovu po nějakých více než 20 letech a upřímně si přiznám, že není to moc dobrý film. Předvídatelný scénář s řadou klišé, někdy až tragická choreografie soubojů i velmi svérázný střih akčních záběrů (v některých momentech je úplně vidět, jak bitky začínají na režisérův povel) se vůbec nedá srovnávat s běžnou hongkongskou produkcí dané doby. I Čína se to zkrátka musela někdy naučit. Ale prostě ten kult, který si to v 80. letech vytvořilo, ten se mi zaryl hluboko pod kůži. A moc by mě zajímalo, jak se tento film v 80. letech dostal do československých kin a následně TV. (28.10.2012)

Tak tahle bomba ( která je dneska za střízliva koukatelná jen jako hodně velká kuriozita ) bylo pro mne jako předškolního fandy akčních filmů a nadšence pro bojové sporty ten nejúžasnější film. Kung-fu jízda paar excelence a hlavně to salto o strom byl můj sen. Typ filmu, kterým čistě filmový diváci nedají víc než tři hvězdy, ale my ostatní, kteří kvůli takovým filmům naběhli do nejbližší tělocvičny karate a začali sportovat, oceníme tohle dílo jako inspiraci a dnes hodně sentimentální vzpomínku. (23.04.2018)

Na tento film ma zobral otec ked som mal asi desat rokov do letne kina. Bolo to tam take plne ze ludia ktory si nemali kam sadnut si v pohode posadali na travu alebo na betonove schody. Pri zaverecnej bitke ked Ju-lung chytil nozik zaznel potlesk vsetkych divakou a pri poslednom udere ked Ju-lung zasadil posledny uder a general Paj padal z utesu sa ozval dalsy potlesk ... a trval az do titulkov. Pamatam si ako dneska. Bol to moj prvy ozajstny fimovy zazitok. (21.09.2009)

Za minulého režimu si v rámci sdílení kultur poskytovaly spřátelené státy ze svých pokladnic to nejlepší, proto předpokládám, že za tento film minimálně naučil strýček Jedlička Čínu chrochtat jako prase. S odstupem let je možné, že snad na revanš naučí někoho stejný film hýkat jako kráva. I přes vzpomínky na tehdejší adolescentní konsternaci jsem se nemohl zbavit dojmu, že sleduju skutečně příšernou kokotinu. Slaboduchost scénáře, dialogů a útrpné neherectví, neoddělitelně patřící k tehdejší asijské akční produkci, nikoho nepřekvapí. Mnohem horší je ale, že samotné bojové scény jsou neblaze poznamenané úpornou snahou účinkujících jeden druhého náhodou netrefit a proto nutně evokují dojem spartakiádních sestav. Na opětovné shlédnutí těch „slabších“ snímků z podobného pramene (Šogunovi nindžové, Úder otevřenou dlaní nebo Kouzelný cop, který mě svou stupiditou ohromil už tenkrát) budu muset pravděpodobně dočerpat čchi. Víc než tři hvězdy nemůžu dát ani z nostalgie. (04.10.2013)