Meshes of the Afternoon
Scénář:
Maya DerenKamera:
Alexander HackenschmiedObsahy(1)
Snímek Odpolední osidla natočila jako svůj debut Maya Deren spolu s českým dokumentaristou a fotografem Alexandrem Hammidem. Derenová zde zužitkovala své pohybové zkušenosti a cit pro výraz, zatímco Hammid přidal filmařskou zkušenost a neuvěřitelný obrazový talent.
Děj snímku je spíše sensuální halucinací, která se odehrává na malém prostoru domu ústřední dvojice a v jeho nejbližším okolí. Využívá zručně multiplikace postav a předmětů, takže hlavní hrdinka se potkává sama se sebou nebo se pozoruje v situacích, které se už staly a v prožívané současnosti je doprovazejí mírné obměny v provádění úkonů (např. otevírání dveří). Neustále vracející se motiv květiny, klíče a nože znejisťuje diváka, aniž by mu na závěr poskytl uspokojivou odpověď, proč se předměty v příběhu objevily. Některá zpodobnění Mayi mají místo obličeje zrcadla, která jen posilují dojem existenciální úzkosti. Surrealistický film končí v tragické pointě, která jediná poskytuje jakési vodítko k uchopení děje.
(Hwaelos)
Recenze (66)
Podla mňa prelomový film . Maya Deren a Alexander Hammid vytvorili niečo z čoho celé generácie filmových tvorcov čerpajú až dodnes. Perfektná kamera a strih. V 14 minútach polozili základy moderného filmu- plynulému prechodu medzi snom a realitou. Aj napr. taký D. Lynch sa nechal od nich inšpirovať (scéna s kľúčom v Mulholland drive a iné). ()
Jeden z najzaujímavejších avantgardných filmov aké som mal možnosť vidieť. Práca kamery a pohrávanie si s realitou a surrealizmom, využívajúc jednoduché prostriedky k tomu aby bol divák šokovaný a znepokojený, tu naberá na dokonalosti( deja vú, zámena predmetov, hlavná hrdinka sa objaví v miestnosti tri -krát, hodený nôž roztrhne zrkadlo, ktoré je tvárou tajomnej bytosti). Vypomáha si hlavne intenzívnou a nervy drásajúcou hudbou. Tá z neho robí znepokojujúci, ale pôsobivý film. ()
Experiment se myslím docela vydařil. Pár věcí - hlavně příšerné přehrávání hlavní hrdinky - bych tvůrcům mlátila o hlavu tak dlouho, dokud by se jim to neobtisklo na čele, ale jinak to mělo i určitou atmosféru. Kdysi, je to asi šest let zpátky, jsem napsala povídku na tohle téma - neustálé opakování skutečnosti, které si lidé sami o sobě neuvědomují - až na pár výjimek. Částečně jsem ji tu našla, ale špatné technické provedení mi brání přidat na hodnocení. 50% ()
Výborná vec. Formalistický surrealizmus v čírej podobe - forma prevláda nad obsahom, obsah sa zvíja a pretvára, a v závere nadobúda významovo odlišné kontúry príbehu ako na začiatku. Orientálna východná hudba, pripomínajúca staré japonské animované kraťasy, ale s prvkami indoarabských melódií, perfektná čiernobiela kamera a striedanie uhlov, diagonál, množenie postáv a k tomu obrazové symboly. Maya Deren tu dokonca v jednej časti usporiadala čosi ako "strihové hry" (pasáž vystupovania a zostupovania po schodoch). Vyvrcholenie je veľmi, veľmi zaujímavé. Jednoduché, čisté a pôsobivé. 90% Video tu. ()
Nejoriginálnější experimentální snímek 40. let. Abychom našli styčné body, představivost, prolínání snem a realitou potřebujeme k němu správný klíč / nůž. Perfektní práce se stíny, kamerou, herci a originálního děje. Určitě velká inspirace a práce, která ovlivnila Davida Lynche, stejně jako to byl malíř Francis Bacon. ()
Zajímavosti (4)
- Maya Deren a Alexander Hackenschmied boli v dobe natáčania snímku manželia. (Raccoon.city)
- Tento film, ktorý zaznamenal u kritikov mimoriadny záujem, sa stal jedným zo základných kameňov tzv. druhej americkej avantgardy. (Raccoon.city)
- Alexander Hackenschmied v roku 1943 kúpil z druhej ruky 16mm kameru Bolex, s ktorou bol film natočený. (Raccoon.city)
Reklama