Mastičkář

Poláci mě ani tentokrát nezklamali, jejich tvorbu postupně objevuji a zatím stále velmi dobrý. Příběh chirurga, který ztrátou paměti přijde o vše a protlouká se životem bez zázemí, bez rodiny, bez peněz, mě rozhodně nenechal chladnou. A ač to místy asociuje červenou knihovnu (setkání s dcerou či dceřin románek), vůbec mi to nevadilo, decentní způsob podání a pěkné zpracování všechny připomínky zametá pod koberec. Bylo mi potěšením. (28.09.2019)

Tento film sleduje život renomovaného lekára, ktorý skončí tulákom bez domova so stratou pamäti po tom, čo prišiel o rodinu a bol zbitý a udrel si hlavu, a to všetko v krátkom čase. Príbeh pôsobí veľmi reálne a má dojemné momenty bez toho, aby bol povrchný alebo kýčovitý. Príbeh sa pohybuje medzi poľským mestom zo začiatku 20. storočia a životom na dedine z tej istej doby. Hlavného hrdinu si možno ľahko obľúbiť a stotožniť sa s ním, keď prechádza svojimi strasťami a snaží sa dať svoje spomienky a život opäť dokopy. 7/10 (30.01.2022)

Tento príbeh je ako rozprávka a páčil sa mi, napriek tomu, že práca chirurgov mi je nepríjemná, obzvlášť som mal nepríjemné pocity pri lámaní kostí nôh, či operácii hlavy, ale našťastie to skončilo ako skončilo. Viem ospravedlniť isté dobové reči, svojim spôsobom je dobré, že sa snažia byť podobné, no toto mi prišlo v mnohých dialógoch také hrané, inokedy zas naivné a inokedy mi tam zas chýbali nejaké rady a tipy, keď už je to film o Mastičkárovi, prípadne záver som čakal s nejakým vyvrcholením obhájenia slobôd so zodpovednosťou a nie tak, ako to dopadlo a to aj prvá polovica sa mi zdala slabšia a tak nechápem ako to kedysi mohli ešte rozdeliť. Každopádne zaujímavý film a myslím, že je to to lepšie z poľskej kinematografie, navyše ten odkaz filmu je ozaj silný. (05.04.2015)

Nejsem člověk romantický, ale jsem (asi jako většina z nás) člověk sentimentální; a právě "Znachor" (polštináři nechť poradí, co se všechno za tímto slovem skrývá, mastičkář asi není ten nejtrefnější překlad - šlo především o chirurga) je film určený sentimentálnímu diváku. Zápletky ano, místy až hrozící smrtí, ale vyústění šťastné ve všech ohledech. Vyprávění Tadeusze Dołęgy-Mostowicze (1898—1939) převedl Jerzy Hoffman do řeči pohybujících se obrázků s naprostou suverenitou, nepodcenil vůbec nic: vedení herců (důstojnost, věrohodnost), autentičnost prostředí, dokonce i hudba je pro mě přijatelná. První filmové zpracování Znachora pochází z roku 1937 v režii Michala Waszyńského - slovo remake by tu bylo nepřípadné (jako ostatně skoro vždy). (18.02.2014)

Pred pár rokmi som začal ráno čítať knihu Mastičkár a neodložil som ju, dokedy som ju nedočítal niekedy v noci. Prežíval som na konci niečo podobné, čomu sa hovorí katarzia. Inými slovami som plakal. Niečo podobné sa mi stalo aj po pozretí tohoto krásneho filmu a solídnej adaptácie románu. Dá sa povedať, že veľmi podobne som si predstavoval svet knihy v realite filmu. Ja viem, že postavy sú čiernobiele a tie "zlé" musia najskôr precitnúť, aby sa z nich stali tie "dobré". Ťažko hovoriť o psychologickom filme, celkom naivne sa prehráva, ale kúzlo tohoto filmu je niekde úplne inde. Je to taká naivná, ale krásna viera v ľudskosť a v nájdení svojho šťastia na svete. Pokiaľ s tým má niekto problém, tak to chápem, ale koľkokrát sa mi po filme stane, že som dokonale dojatý.... (04.01.2014)