Love Story

Legendární romantický film s úžasnou Ali McGraw a Ryanem O'Nealem. Zpočátku dvě dost odlišné individuality pocházející z hodně odlišných prostředí se v nádherném příběhu dají dohromady, navzájem ovlivňují jeden druhého a stává se z nich geniální pár, který se společně vyrovnává se všemi nástrahami, které jim život přináší. Geniální scénář, mistrné dialogy (obzvláště "hlášky" Jennifer jsou nezapomenutelné) a úžasná hudba Francise Laie představují zážitek, který jen tak z paměti nevymažete. Ty Oscary (včetně nominací) byly naprosto zasloužené. (20.03.2017)

Láska dává křídla. Řekli si zřejmě tvůrci a připravili, za pomoci střihu a zábavných rejpavých dialogů dvou zamilovaných, přímo zběsilou, energií (však ke konci se vytratí) přetékající romantiku, která zbytečně tento vzájemný cit nepřikrášluje a představuje jej takový jaký je a jaký jen může pro dva mladé a zamilované lidi, na začátku jejich strastiplné cesty dlouhým životem, být. Rozpor otce a syna jen skvěle dokresluje celkové drama, a dojemný, emotivní závěr. Sympatický, krásný pár a přímo dokonalý, hudební doprovod. (17.02.2014)

Film, který formoval žánrová pravidla tak, jak je známe. Love Story svým fenomenálním úspěchem protrhla přehradu romantických slzopudných dramat. A v té tsunami plagiátů se v průběhu let objevily i snímky, které nabídly to samé lépe zabalené. Přitom jde o film citlivě natočený, velmi dobře zahraný a nevydírající. Problémy, které z něj dělají tuctovou záležitost, jsou tři. Absence zapamatování hodných momentů, celý děj shrnutý v prvních pěti větách filmu a chybějící chemie mezi ústřední dvojicí. Zpočátku tam sice je, ale po skvělém úvodu se rychle vytrácí. A již se nevrátí. Paradoxně tak spíše zaujme tuctová vedlejší linka o vyhroceném vztahu otce a syna. Přesto se na Love Story nedá zapomenout. Proč? Kvůli hudbě Francise Laie. Ne. To není tak docela přesné. Hudba sama o sobě je celkem průměrná. To co je na ní geniální, je jeden z vůbec nejlepších filmových hlavních motivů. Když se totiž konečně přejde z teskných tónů melancholického klavíru a naplno se rozezní orchestr, tak mrazí až do morku kostí. A je zcela jedno co se zrovna na plátně zrovna (ne)děje. (06.03.2008)

Civilní, jednoduché, smutné, krásné, příjemné a romantické. Někdo bude nadávat na kýčovost a snahu o dojemnost, ale Love story přináší nejcivilnější romantiku, co jsem zatím viděl a nevydírá ani jinak nenutí diváka k ničemu. Vše je na něm a ten, kdo se nezamiluje do Ali MacGraw a jejich kouzelných hlášek, nemá city. Po dlouhé době jsem si zase jednou příjemně zabrečel... a ten nezapomenutelný hudební motiv ve mě bude vyvolávat pocity ještě pěkných pár let. Francis Lai a jeho zasloužený Oscar. (18.07.2009)

Úžasně dojemná věc, jedna z těch, u kterých od začátku víte, jak musí skončit, ale tak nějak se s tím stejně nedokážete smířit. Silná a sarkastická Jennifer a odvážný a milující Oliver, každý z naprosto odlišných poměrů, se potkají na univerzitě, bláznivě se do sebe zamilují, ale jejich láska ma samozřejmě hodně nástrah... Po chvíli s nimi začnete cítit každý jejich problém, radovat se z každé maličkosti a nakonec i truchlit pro stejnou věc. Natočit romantický film tak, aby to nebyl kýč, aby to nebylo trapné a dalo se tomu věřit musí dát strašně moc práce. Arthur Hiller to za pomoci zdatného scénáristy, skvělých herců a nádherné hudby dokázal u mě jednoznačně nejlíp. Opravdu nádhera, snad ještě nikdy mě žádný film takhle nevzal a nedojal... (02.02.2008)