Love Story

Film, který formoval žánrová pravidla tak, jak je známe. Love Story svým fenomenálním úspěchem protrhla přehradu romantických slzopudných dramat. A v té tsunami plagiátů se v průběhu let objevily i snímky, které nabídly to samé lépe zabalené. Přitom jde o film citlivě natočený, velmi dobře zahraný a nevydírající. Problémy, které z něj dělají tuctovou záležitost, jsou tři. Absence zapamatování hodných momentů, celý děj shrnutý v prvních pěti větách filmu a chybějící chemie mezi ústřední dvojicí. Zpočátku tam sice je, ale po skvělém úvodu se rychle vytrácí. A již se nevrátí. Paradoxně tak spíše zaujme tuctová vedlejší linka o vyhroceném vztahu otce a syna. Přesto se na Love Story nedá zapomenout. Proč? Kvůli hudbě Francise Laie. Ne. To není tak docela přesné. Hudba sama o sobě je celkem průměrná. To co je na ní geniální, je jeden z vůbec nejlepších filmových hlavních motivů. Když se totiž konečně přejde z teskných tónů melancholického klavíru a naplno se rozezní orchestr, tak mrazí až do morku kostí. A je zcela jedno co se zrovna na plátně zrovna (ne)děje. (06.03.2008)

Dojemný a citlivý příběh o nevyspitatelnosti osudu. I takový může být život, nikdy si nemůžeme být ničím jistí a brát vše za samozřejmost. Zamilovaná dvojice zde řeší mnoho problémů, z nichž však na ten největší nestačí. Na konci filmu bude nejeden z vás potřebovat kapesník. Tragická romance v tom nejlepším provedení. 9/10 (17.10.2008)

´´Hláška´´ - ,,Láska znamená, nikdy nemusieť žiadať o odpustenie,, je predsa len tak trochu filmovejšia, ako samotný život, ale predsa len hodná zamyslenia sa. Nečakajte ´´bolestivú´´ romantiku ala HVIEZDY NÁM NEPRIALI, to osudové príde až v záverečnej 30minútovke a to pred tým, je retro romanca v plnej poľnej, kde chémia medzi oboma ústrednými postavami funguje 200%tne. Praotec všetkých moderných romancí a zároveň jeden z najväčších komerčných úspechov americkej kinematografie síce časovo mierne zostarol, ale všetky svoje pocty si zaslúži. (30.01.2015)

28. Zlatý Glóbus za rok 1970 - cena (5) - *Nejlepší film (drama), *Nejlepší herečka (drama) - Ali MacGraw, *Nejlepší režie - Arthur Hiller, *Nejlepší scénář - Erich Segal, *Nejlepší hudba - Francis Lai + nominace (2) - Nejlepší herec (drama) - Ryan O'Neal, Nejlepší herec ve vedlejší roli - John Marley (05.01.2009)

Na 1. máje je takřka povinností pro filmového maniaka mého formátu se podívat na nějaký dobrý romantický film. Dle všeobecného hodnocení snímek Love Story vypadal na tu správnou směsici hezkých i smutných okamžiků. V tom rozhodně nezklamal, v jednotlivých scénách spolu o místo na výsluní bojují jadrné laškování, vtipné komentáře a téměř památné věty obou hlavních protagonistů. Ali MacGraw svýma šibalskýma očima a širokým úsměvem okouzluje ze všech filmových záběrů. V závěrečných minutách je to ale trošku kontraproduktivní, protože to, v jakém by měla být stavu, s jejím vzezřením moc nekorespondovalo. Ryan O’Neal v roli sympatického mladíka s blonďatou hřívou neposlušných vlasů je zkrátka nevinnost sama. A tak se mu jen těžko věří role bouřliváka a „černé ovce“ rodiny, kterého už ho nebaví poslouchat otcovy příkazy. I tak mě ale víc zajímal právě vztah mezi těmito dvěma titány, než až trošku kýčovitá láska mezi dvěma rozdílnými sociálními třídami. Celkově jsem měla problém najít si cestu k zamilovanému páru. Ani v poslední třetině snímku jsem neměla pocit, že s nimi soucítím jako s jinými. Minimálně mé oko zůstalo suché, což už něco znamená. Možná tomu dám ještě někdy v budoucnu druhou šanci a najdu správné propojení, ale momentálně mě film minul docela zásadním obloukem. Průměr pak hodně napravuje hudba (Francis Lai), která je naprosto famózní a právem byla oceněna u odborné veřejnosti (rozuměj, dostala Oscara za "Original Score"). (01.05.2013)