Love Story

Love Story není příjemným filmem, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je to bolestivý snímek o sebeobětování, touze, odpuštění a o těch nejhlubších a nejupřímnějších citech jaké jsem kdy v americkém romantickém filmu zahlédl. Přes nepatrné množství lehce kýčovitých scén bych tento snímek spíše než romancí nazýval společenským dramatem a hutným obrazem své doby. Herci nepřekvapivě dobří, například Ryan O'Neal mě přes svůj "odtažitý" herecký výkon (jeho postava je komplikovaná a cesta k ní stojí diváka úsilí) zaujal podobně, jako o pár let později v geniálním Barry Lyndonovi. A poťouchle cynické mršce v podání úchvatné Ali McGraw jsem podlehl v jejím prvním dialogu (pro podobně svéhlavé a samostatné ještěrky mám prostě slabost). A co se týče samotného závěru, tak i přes svou cynickou povahu rozhodně nesdílím názor, že se jedná o laciné citové vydírání (však pointa snímku je vyzrazena hned v první větě a úvodní minutě) a zcela nepokrytě se přiznávám k vlhkým očím. Za mě jeden z nejupřímnějších a nejemotivnějších filmových konců, jaký jsem dosud viděl. // Segal se nezapře, doufám, že se jednou dočkám zfilmování Doktorů a filmovému zrození Laury Castellanové . (25.11.2012)

Film, který formoval žánrová pravidla tak, jak je známe. Love Story svým fenomenálním úspěchem protrhla přehradu romantických slzopudných dramat. A v té tsunami plagiátů se v průběhu let objevily i snímky, které nabídly to samé lépe zabalené. Přitom jde o film citlivě natočený, velmi dobře zahraný a nevydírající. Problémy, které z něj dělají tuctovou záležitost, jsou tři. Absence zapamatování hodných momentů, celý děj shrnutý v prvních pěti větách filmu a chybějící chemie mezi ústřední dvojicí. Zpočátku tam sice je, ale po skvělém úvodu se rychle vytrácí. A již se nevrátí. Paradoxně tak spíše zaujme tuctová vedlejší linka o vyhroceném vztahu otce a syna. Přesto se na Love Story nedá zapomenout. Proč? Kvůli hudbě Francise Laie. Ne. To není tak docela přesné. Hudba sama o sobě je celkem průměrná. To co je na ní geniální, je jeden z vůbec nejlepších filmových hlavních motivů. Když se totiž konečně přejde z teskných tónů melancholického klavíru a naplno se rozezní orchestr, tak mrazí až do morku kostí. A je zcela jedno co se zrovna na plátně zrovna (ne)děje. (06.03.2008)

Z filmu jsem viděl akorát poslední 2 minuty a titulky, protože jsem přišel pozdě k televizi. Ale i tak mně to kupodivu dojalo. // No tak jsem to viděl celý a nemůžu říct, že bych byl nějak uchvácenej. Jsou to hezký lidi, mladý a svěží, taky pěkně oblečený, taky tam hraje pěkná hudba. Ale příběh je vlastně dost plochej a nic moc se tam nestane (on chce, ona ne, pak jo, pak nechce otec, pak se mají rádi). (29.12.2009)

Na prvý pohľad veľmi jednoduchý milostný príbeh júlijsko-romeovského formátu, avšak pod touto maskou sa skrývajú pekné myšlienky a šťavnaté dialógy. Páčil sa mi pohľad na život tak ako ho videla Jennifer. A samozrejme, nemôžem zabudnúť ani na fantastický hudobný doprovod, preto veľká spokojnosť. 75/100 (12.06.2016)

Už na začátku filmu se divák dozví jak tahle nevšední romantická záležitost dopadne, a že tentokrát se žádný happyend konat nebude. Love Story se rozhodně nesnaží vyvarovávat žánrovému klišé, ale přesto je ze snímku cítit jistá vyjímečnost, hlavně díky dokonalé herecké chemii mezi Ali MacGraw a Ryanem O'Nealem, no a ten srdceryvný konec by citově udolal snad i slona. (21.04.2008)