Hypnóza

Áá, suchá komedie severské produkce, publikum se chláme, už když si kupuje lístky (sry jsem kyselej). Na můj vkus, hypnóza nebo ne, byla ta holka trochu nesnesitelná a to mi asi bránilo si to celý víc užít. S tim pozérskym týpkem si sebe navzájem zasloužili. Obkresluje to mustr, co už jsem v pár obměnách viděl, průměrnej film, nic co by mě chytlo. Očekával jsem, že to bude mnohem technicky víc zaměřený na vývoj tý appky, ale byl to spíš takovej "wakeup call" na téma "buď nekonformní". Z toho soudku se mi nejvíc líbilo, jak to ten vedoucí startup kurzu nevydržel a vyjel na ní, že je blbá kráva a už má vypadnout. Tim byla nějaká postava filmu přeci jen chvíli sama sebou a ne jako ostaní - v permanentní křeči. #kviff57 (60%) (09.07.2023)

Film připomíná v mnohém nějakou absurdní divadelní hru. Mladý pár se vydává na prezentaci svojí mobilní aplikace. Hrdinka si před cestou zaskočí na hypnózu, kvůli odvykání kouření. A pak se začne chovat trošku jinak.  Zrežirovano pevnou rukou. Hrdinka okouzlující. Otravný song chytlavý. Ale asi to nebude úplně  pro "common people". (04.07.2023)

Hypnóza začíná jako vztahovka jemně satirizující prostředí technologických startupů, aby postupně rozkvetla do nádherného cringe-festu à la Toni Erdmann, kdy se vám z přívalu nepatřičných sociálních interakcí kroutí prsty na všech končetinách. Režisér Ernst De Geer inscenuje trapno podobně suverénně jako jeho krajan Ruben Östlund. Jen až na pár momentů nezachází do podobných extrémů. ___ Co kdybychom dokázali, třeba pomocí hypnoterapie, uvolnit své vědomí spoutané společenskými konvencemi, zbavili se strachu, že ztratíme tvář? Tak jako se to podaří hlavní hrdince, která se po hypnóze vrací ke svému dětskému já, jehož uvažování není omezené rutinou a pravidly. Vše se pro ni stává hrou. Jenomže před sebou má důležitou prezentaci mobilní aplikace, kterou vymyslela se svým úzkostlivým partnerem. Ten očekává, že Vera bude při setkáních s mentory a investory ztvárňovat profesionální roli, tvářit se, že sleduje ušlechtilý zájem a chce stejně jako on zachránit (třetí) svět. Jenomže jí už nedává smysl být autentická jenom naoko, jenom tak, aby nepřekročila mantinely, v nichž jsou „přirozenost“ a „pravé já“ jen neškodná hesla ke zvýšení atraktivity produktu. Chce si hrát s imaginární čivavou, pít vodku s mlíkem a tančit do rána na hlasitou hudbu. Její oddanost hře zviditelňuje pokrytectví a upjatost ostatních postav, které své chování standardizovaly tak, aby mohly kariérně růst. Jejich imaginace mezitím atrofovala. Nabízí se proto otázka, kdo je ve skutečnosti hypnotizovaný, kdo se chová, jako kdyby nebyl sám sebou, ale otrokem norem a očekávání. ___ Hypnóza v zásadě – s menší filmařskou radikalitou – aktualizuje téma Trierových Idiotů. Přidává motiv performativního feminismu, korporátního virtue signallingu nebo moderního přístupu ke vztahům a duši, které se snažíme neustále optimalizovat stejně jako své pracovní projekty. De Geer ale k postavám oproti Trierovi nebo Östlundovi nepřistupuje pouze jako k objektům sociálního experimentu. Zajímají ho i jejich pocity, ne jen masky, díky čemuž film nakonec nejlíp funguje jako vztahovka, v níž je ultimátním projevem lásky přijetí partnera či partnerky ve všech jeho/jejích polohách. Včetně té úplně nejdivnější. Nebo nejvíc opravdové. 80% (13.09.2024)

[KVIFF 2023] Další ze série skandinávských lehkých filmů, které prohlubují nějaké lidské podstaty, jsou v něčem prosté, pomalé a někdy těžko na čtení. Pro změnu v něčem i vtipné a úderné. Takový minimalismus. Je to dost podobný případ jako Nejhorší člověk na světě, který byl za mě v něčem dost chaotický a zcestný. Zde ten otisk také cítím, ale trochu jinak. Trochu lépe. (10.07.2023)

Celkem prdel. Místy absurdní, někdy na sílu, ale pobavíte se. Neuvěřitelný, jak nejdřív sympatizujete s jednou postavou a druhou nenávidíte pro to, jaký to je bezohledný nudný pičus, ale pak se to otočí a nedokážete pochopit, jak někdo může být taková nesnesitelná kráva. Bavilo mě to moc! Ale do hypnoterapie rozhodně nejdu, nah. (05.07.2023)