Trio z Belleville

Ve svých komentářích týkajících se animované tvorby se často vyhraňuju proti převažující disneyovské tvorbě a americké grotesce pro jejich uniformitu, podbízivost a dominanci. Tady mám jedinečnou příležitost vidět naprostý protipól podobné produkce - a opět nejsem spokojený. V komentářích mých oblíbených uživatelů se objevují obdivné výrazy, jak je imaginace, snivost, poetika nebo kreativita a v zásadě souhlasím s tím, že se podobné přívlastky dají k Chometovu dílu přiřadit. Jenže Chomet ztroskotává v jedné velice důležité věci, a tou je příběh. Tohle by totiž vystačilo na půvabný kraťas, konec konců řadu podobných alternativních dílek např. z produkce Priita Paarna a mnohých dalších autorských tvůrců světové animace mám rád a často je sleduju. Na plochu celovečerního filmu je to ale moc utahané a proto únavné. Schází tomu umění zkratky, sevřenost a dynamika. Slavný tvůrce si prostě hraje a divák ho tak nějak nezajímá. Ano, má to velmi slušné hodnocení, které myslím souvisí právě s tím, jak moc tenhle film vybočuje z rámce současné světové produkce. Ty dvě hvězdičky jsou především za výbornou výtvarnou stránku a výše zmíněnou kreativitu, než za celkový dojem, který je vzhledem k výše napsanému opravdu mdlý, a otipuju ho na 40 %. (06.09.2011)

Francouzské alternativní animované filmy vždy nabízí hodně zvláštností oproti animovanému mainstreamu. Ať už to je většinou velice zvláštní animace, která Vám prostě musí sednout, jinak je zle. Nebo také námět, který každému sednout nemusí. To je přesně případ Tria z Belleville. Toto dílo Sylvaina Chometa přímo překypuje nápady, z nichž většina je poměrně hodně absurdních a hodně záleží, jak k tomuto filmu přistoupíte. Mně osobně se animace vůbec nelíbila a místa byla ta absurdita až za hranou. Dokážu ocenit nápady tvůrců, ale asi nejsem cílovka. (02.06.2017)

Rozdíl mezi filmem Sylvaina Chometa a prefabrikáty z dílny Walta Disneyho? Trio z Belleville má duši, má kouzlo, má neuvěřitelně hlubokou poetiku a postavy nejsou jen hromadou šablonovitých omalovánek, ale skutečně živými a oduševnělými karikaturami. Možná právě tenhle rozpor je zakódovaný v podivném a magickém příběhu Tria, který je někdy neodolatelně vtipný (ale nevtíravě a vždy inteligentně) a místy temný a smutný. Chomet vysekl poklonu imaginaci všech animátorů a zároveň vytvořil něco, co dokazuje, že kreslené může být stejně živé jako to "skutečné". Odpusť mi, Shreku, Dobo Ledová, Nemo a vy další, kteří jste "jen" velmi dobrou zábavou, ale TOHLE je skutečný majstrštyk. Lidsky vřelý a strhující. Groteska i drama. Život. (27.06.2004)

Film, který možná může působit trochu nenápadně, skoro to svádí až ke slovu "šedivě", ale při bližším prozkoumání si člověk uvědomí, že nesleduje "jen tak něco", že nejde o nějakou kreslenou báchorku pro děti, nebo celou rodinu. Docela těžko se o tom mluví, resp. píše, lepší je to vidět. Děj mě fascinoval minimem mluveného slova, řeč byla používána jen tehdy, pokud něco nešlo dostatečně jasně vyjádřit obrazem. Největší "mluvený" prostor tak dostal paradoxně pes Bruno, ten si zaštěkal dosytosti - btw. jeho černobílé sny byly úžasné. A samo trio z Belleville působilo taky úžasně, hlavně závěrečná titulková píseň. A co dodat k animaci? Takovou jsem ještě nikdy v životě neviděl. Byla svérázná, velmi působivá a precizní a z velké části díky ní má Trio z Belleville takové kouzlo, jaké má. (09.02.2004)

Tak prázdný, až mi z toho bylo na nic. Pomalý film, jehož tempo je udáváno pískáním babičky trenérky, sice má co nabídnout po animační stránce (vize New Yorku, tělesná konstituce cyklistického závodníka apod. vychytávky), ale nedokáže tím skrýt unylou konstrukci děje, který působí dojmem báchorky špatného vypravěče. (30.10.2009)