Blueberry

Blueberry chvílemi připomíná LSD verzi Mackennova zlata, a při finální digiscéně jsem si dokonce vzpomněl na závěr Kubrickovy 2001. Divné? U westernu dost. Film mě nicméně zaujal dobře vybranými a dobře hrajícími herci, pěknou kamerou a zvláštně magickou atmosférou vůbec... Ale na dvě hodiny to vážně nevystačilo. Dvě a půl hvězdy. (10.04.2011)

Otázkou je, či sa do (bohužiaľ) polomŕtveho žánru akým je western hodia novátorské vecičky v podobe mystiky. Vizuálne stránka je miestami príliš počítačovohaluškovská a akosi som sa do takto vyjadrených pocitov viny nevedel vžiť. Klasické prostredie je však nádherné, krásne zábery na krajinu (ale nie až také sladké ako v KRAJINE STRELCOV) a turbo charizmatickí herci by v "obyčajnom" westerne vyzneli lepšie... (02.03.2006)

„Hehe, to je tabáček.“ Tato víceméně závěrečná věta filmu je asi nejvýstižnějším vyjádřením hlavní myšlenky, dá-li se tu o nějaké mluvit. Ostatně ušklebující se šaman Runi to svou gestikulací potvrdil i za Kounena. Jan Kounen je Holanďan, což mluví za mnohé, ale já, nejsa hulič ani nizozemský patriot, bych měl asi vysvětlit ty 4 hvězdičky. Ještě podotýkám, že jsem nečetl předlohu.            Distributor vydal DVD s podtitulem „Když andělé líbají démony“ a vyzdvihl „úžasné obrazové zpracování“ - no nekupte to. Takže nejprve varování pro věčné optimisty: TOTO NENÍ ŘEŽBA ŽÁDNÝCH POSLŮ. Co se týče toho obrazového zpracování, distributor mohl mít na mysli buďto časté letecké záběry divokých hor a plání, nebo, což je pravděpodobnější, mluvil o zapojení funkce vizualizačních rozšíření, známých z přehrávačů hudebních souborů, jež má režisér evidentně v oblibě. U obého méně by bylo více a kdyby se Kounen trochu krotil, možná by mu to prošlo. Především digitální kaleidoskopy v psychedelických představách postav poměrně jasně vymezily cílovou skupinu (no aspoň že byly celkem vkusné) a tak trochu příliš svým podáním vybočovaly z mezí hlavního žánru. Ehm, tak snad abych začal s tím, co se mi líbilo.            Příběh začíná vcelku nijace a tak trochu předjímá určitou dějovou řídkost. Prvotní iniciace hlavního hrdiny má dvě fáze - jednu divokou v civilizaci (je neuvěřitelně plytká, což je, jak se naštěstí nakonec ukáže, fígl) a druhou mírumilovnou v divočině mezi indiány. Potom je časový skok a hlavní hrdina je nám představen jako ruka zákona, v jedné ruce flašku, v druhé podezřelé cigáro (které neupustí až do konce filmu). Přitom se začne rozehrávat postranní linka o hledání pokladu, jímž je, skryté za roušku zlata, indiánské umění ovládat duchy… Ono tady opravdu o příběh jde až v druhé řadě a to je to, co mnohé diváky silně mate. Kameraman nepředvádí sobecky své znalosti příruček a většinou výborně navozuje atmosféru, hudba se vyvine do skvělé klidové formy, Cassel je sympatický a vlastně neméně sympatický je i rozpolcený, ale zlu propadlý Madsen. Svou atmosférou film opravdu silně připomíná Proposition, které je však pohříchu mladší a má za sebou Nicka Cavea (byť ne režijně), který je mnohem silnější než Kounen a udrží myšlenku po celý film - asi to bude tím, že své drogové období má za sebou. A právě atmosféra je to, na čem tento snímek stojí, je syrová, klidná a přitom víří, je tak nějak orientální - mohou za to možná režisérovy sklony k experimentování, ale to mi neva, účel v tomto případě světí prostředky. Abych to shrnul, Blueberry není pro každého, vyžaduje trochu trpělivosti, na ČSFD je značně nedoceněné, trpí několika mouchami, má výbornou atmosféru a je to bonbónek. (10.08.2010)

Tak nevím, zda to je westernový horror nebo horrorový western. V každém případě se mi to vůbec nelíbilo. Přeplácané světelnými efekty, téměř žáden děj o nějakém dialogu se nedá ani uvažovat. Jan KOUNEN zřejmě chtěl udělat nějaký neobyčejný western a povedla se mu udělat obyčejná slátanina. Dal tam trochu sexu, chlastu a drogových halucinací a na původní záměr děje ve filmu se jaksi pozapomělo. Indiánská "hatmatilka" která je titulkama překládána do češtiny vybočuje z děje, takže kdyby Indiáni drželi hubu o nic bychom nepřišli. Western má své zákonitosti a pokud tady někdo chce něco "vylepšovat", tak na to musí mít. Tohle rozhodně neumí ani Francie ani Mexiko. (23.06.2009)

A půl. Už jsem na to přišla. Možná to bylo nějak takto. Jan Kounen se rozhodl, že natočí western. Pak si někde na divokém západě, uprostřed vyprahlé pustiny a suchého, horkého větru, jež mu s každým poryvem vnášel do očí písek, dal trip a rozhodl se, že to nebude jen obyčejný western. Aby nabylo jeho dílo ještě konkrétnějších tvarů a hlavní postavy měly představy o jeho vizi, nabídl jízdu v tripovém opojení i hereckým borcům Vincentu Casselovi a Michaelu Madsenovi. A tak vzniklo Blueberry. Vcelku obyčejná dějová linie, doplněna působivou kamerou a celkovým psychadelickým zpracováním, jehož vyvrcholením budou závěrečné fantaskně bizarní halucinace. Film jsem měla v úmyslu zhlédnout jen díky jménům Cassel a Madsen. Pánové nezklamali a já byla potěšena jejich výkony. Zajímavé dílo, které však asi každému nedokáže rozproudit krev. (06.02.2011)