Synové a dcery Jakuba skláře

13/13 Rodinná sága z Albrechtické huti z let 1899-1957 patří k vrcholů seriálové tvorby Jaroslava Dietla. Seriál to neměl nikterak snadné, do revoluce zdomácnět nestihl, po revoluci dlouho nebyl k dispozici a teprve v poslední době se prolomily ledy a je možné si reprízu dopřát prakticky kdykoli. Epizody odehrávající se do začátku 2. světové války jsou bez mála geniální, není prostor na jakýkoli balast, postavy jsou životné, jednotlivé osudy umě propletené, obraz doby je uvěřitelný (ve 20. letech je dokonce zmíněna opereta a Mařenka Zieglerová), herecké koncerty jsou samozřejmostí. Druhá polovina seriálu trochu ztrácí dech, sledujeme vlastně jen jeden jediný příběh rodiny Cirklů proti arci zločinci Boškovi a veškeré politické proměny doby. Přesto celek patří mezi to nejlepší, co tady v 80. letech v televizi vzniklo. Mezi nezapomenutelné patří Krampolova linka o útrapách soukromého podnikání nebo Rösnerova interpretace českého Němce. (13.05.2023)

Mně se nejvíc vybaví, jak chtěli tehdy nejméně padesátiletého Munzara omladit, aby vypadal na dvacet let. To se nedalo. No obrovský "lochec" jsem hodil, co si budeme povídat. Ale to nebyla legrace, to byl vážně míněný seriál. A pak se tlačilo na to, co vydrží divák. Konverzovalo se, občas došlo k něčemu dramatickému. Pak se vyfukovalo sklo, ale bylo poznat, jak to za herce dělají skuteční profesionálové. Seriál na tu dobu nákladný a s kvalitním hereckým obsazením a měl výhodu v tom, že nebyl tak snadno zapamatovatelný. Když ho reprízovali, klidně se něj dalo dívat, jako když jede v premiéře, protože jsem si z něho pamatoval jen určité úseky nebo skoro nic. Patřil k tomu lepšímu, co bylo vytvořeno v české seriálové tvorbě. Jarda Dietl si s postavami uměl vyhrát jako nikdo. 60% (25.04.2012)

Dietl je prostě Dietl. To se musí nechat, že ten seriály psát uměl. A to na to ani neměl nějakou pitomou scénáristickou newyorskou školu, jako ty dvě slepice Bártlů, co teďka píšou Rodinný pouta. Úspěšně jsem se tomuto seriálu vyhýbal a zjišťuju, že to byla chyba. Samozřejmě, že nebýt herců a režiséra, nebyl by to tak dobrý seriál, ale i tak. Od první chvíle mě to chytlo a teď už si nenechám ujít ani jeden díl. Nejzajímavější jsou zatím díly z poválečné doby, kdy se kritice nevyhne ani slavná KSČ. A je jedno, jestli Kostka je manželkou ušláplej úředníček, nebo Haničincova postava jen kabátějící se zmetek, nebo ne. Nebyli to ostatně všichni kabátějící se zmetci? Někteří komunisti museli být dobří, někteří museli režimu plně a vážně věřit, jinak by se tu neudržel tak dlouho. Ti dobří komunisté položili životy ve válce a v padesátých letech a ti všichni zlí překabátění přežili dál. To podle mě je hodně velká kritika. Že nakonec na každého dojde, to už je jen malý ústupek cenzuře a všem těm přeživším zlým. Všechny postavy jsou tu pěkně charakterně popsané, ať už na ně bylo kolikchtělo času, žádnej tu nepřipomíná draka ve větru. A co se týká maskování, srovnejte to třeba s nyní novou Ságou rodu Forsythů. Luděk Munzar může těžko v třiapadesáti vypadat na dvacet, ale všem ostatním to stárnutí lze uvěřit. Nevypadají tu všichni pořád stejně jako u Forsythů, kde damian Lewis byl od dvaceti do devadesáti rozlišenej jen chůzí a šedinama. (30.07.2006)

Pokud si odmyslíte politicky podbarvený závan, tak vás čeká velmi dobře napsaný, napínavý a dobře zahraný příběh jedné sklářské rodiny. Taková světová proslulost českého skla jak je to ukázáno v seriálu je už dnes také minulostí. Dobře propracovaná rodinná sága je dobrým námětem na zfilmování. I zde byly šťastné i méně šťastnější osudy všech členů rodiny Cirklů dobře zpracované a s laskavostí Jaroslava Dietla naservírované. Herecké výkony také mimořádné, především Luďka Munzara, Jiří Krampola, Daniely Kolářové, Jaroslavy Obermaierové a Jany Preissové. Svým půvabem okouzlila i Hana Maciuchová a pronikavým hlasem Uršula Kluková. Za pozornost stojí i osudy a herecké výkony Petra Haničince a Petra Kostky. Velmi povedené dílo vznikající za dob rozpadajícího se režimu... (31.12.2007)

Podle mého názoru mistrovské Dietlovo dílo. V rámci možností omezil vliv komunistické ideologie (tím nechci říct, že tam není, ale je snesitelná) a vyobrazil ságu, která má obrovskou hloubku. Nemám moc rád Munzara, ale tady je fantastický. Celý příběh je úžasně promyšlený a především vývoj jednotlivých postav, to je psychologie sama, vykreslení jejich povah a absolutně uvěřitelné a logické jednání je v takhle rozsáhlém díle až neskutečné. Sledovat Jakuba Skláře jak se z mladého muže mění ve starce, jemuž se zvýrazňují hlavní povahové rysy, ale zároveň není nesnesitelný je paráda. Stejně třeba postava Petra Kostky mi přišla přehnaná snad jen v jednom díle a to je velmi obtížně realizovatelný charakter, protože ztratit sympatie diváka může velmi snadno. Další věcí jsou historická fakta a reálie, když pomineme 48. rok, opět nacházíme velmi kvalitní dílo, které poměrně slušně zobrazuje dobu a řadu věcí divákovi ukáže z jiného úhlu pohledu. Bylo by velmi hloupé zatracovat seriálový vývoj socialistů a komunistů, do II. sv. v. je velmi realistický a pravděpodobný. Jsem přesvědčený, že se jedná o jeden z vrcholů české seriálové tvorby a dávám za pět. (29.12.2012)