Vadí nevadí

Romantickou komedií bych to moc nenazvala, spíš šíleným dramatem :-) Frantíci se rádi vyžívají ve "snovém" a "odlehčeném" podání děje viz. "Amélie z Montmartru", který se jednou osvědčil, ale teď už je to jen repetice, která nezaujme. Nápad je super - dětská hra, která je morbidně vyhrocená do krajnosti a táhne se od základní školy až do dospělého života a oba hrdinové nechtějí udělat ani krok stranou.. Guillaume Canet je snad jedinej pohlednej franzouz, kteýho znám (objevil se i v USA filmech - novější "Last Night" nebo stará dobrá "Pláž").. Marion Cotillard je vážně skvělej hereckej talent, kterej se jen tak nevidí - s každým filmem si jí užívám víc a víc :-) Námět super, herci dobří jen to chtělo možná víc rozpitvat, co se týče emocí a vzájemného vztahu - takhle to vyznělo spíš jako groteska :-) (30.09.2013)

I navzdory přítomnosti vitamínů M a C se jedná o poměrně ztřeštěnou a, akademicky řečeno, těžkou píčovinu. Ale na druhou stranu to nuda není a snaha o originalitu je patrná. Dokoukat se tedy film dá, ale jedná se opravdu o obrovské WTF. Někdo tento "zázrak" přirovnává k Amélii z Montmartru a já s touto tezí souhlasím. Asi díky tomu, že i ona u mě dopadla takřka totožně. (05.02.2017)

Film se do první půle tváří jako pozitivně laděná hra, která se velmi vlažně zostřuje do jiného rozměru, herního rozměru, který dokáže plně pochopit pouze dětský svět. Příběh o dvou 'dospělých dětech', kterým jedna taková hra poskytla tak trochu jiný způsob života a jeho vnímání. Příběh o dvou lidech, pro které se stala hra součástí života. Života, ve kterém jsou dětské hry neoddělitelnou složkou. Kde jsou striktní, dospělé zákony pouhou nabídkou, ba nepodstatným detailem. Jenže dětský svět, kde jsou pravidla pro smích, je neslučitelný s tím dospělým, proto se to dřív či později musí vymknout kontrole. Někdy komicky někdy tragicky. Ústřední dvojice, na níž film položil základy, svou ležérností dopluje až do samotného závěru, který tragikomicky končí v reálu nikdy nekončící hru. (Sázka na Canet-Cotillard zvedá moje hodnocení z průměru na 4*) (13.05.2010)

No tak mňa tento film totálne sklamal a otrávil.. Straašne samoúčelný shit, tvorcovia sa za každú cenu snažili aby to celé pôsobilo cool, efektne, šokujúco a pritom sa akosi zabudli venovať príbehu, ktorý z celkom zaujímavej zápletky skĺzava do stále hlbšieho bahna plného lacných klišé, trápností a nelogickostí, hlavne že je to všetko v coolovom videoklipovom balení..herci síce hrajú dobre, ale keďže ich postavy sa správajú tak stupídne a ich činy sú absolútne odtrhnuté od reality, majú u mňa nulové sympatie..no a ten neskutočne trápny a gýčovitý záver ma už totálne dorazil, týmto gulášom môžu Francúzi pokojne konkurovať bezduchým americkým recyklátom pre teenagerov. (17.09.2008)

Na tenhle film jsme se díval tak trochu z povinnosti. Doporučil mi ho můj filmový „bratr ve zbrani“ a guru v jedné osobě. Nakonec jsme se k němu dostal a překvapivě toho nelituji. :-) Není to vůbec špatné. Život obou hlavních hrdinů ovládla dětská hra, která jim nedá spát. Oba dva pohltila a prostoupila jejich realitou běžného života. Sami už neví, co je skutečné a co jen „hrané“ v jejich společném vztahu. Zejména scéna v restauraci byla v tomto ohledu opravdu krutá. Nakonec se ale vše v dobré obrátí, nebo ne? Podle mého mínění vyznívá závěr dost rozporuplně. Sice zničili oba dva hrdinové životy těch, kteří je milují a žijí s nimi, ale našli konečně cestu k sobě navzájem. Tohle pak bylo zřejmě naplnění jejich života, kdy už přestalo ostatní kole nich mít smysl. Byla to pravá láska? Pokud ano je dovoleno zradit svět a blízké pro to, co milujeme? Tento moment, na konci filmu v dešti před nemocnicí, kde se setkají oba páry, je pro mě ten nejsilnější okamžikem celého příběhu. Toto morální dilema je podle mě to nejzajímavější pro diváka. No jestli se to tak dá říct. :-) Doporučuji si případným zájemcům přečíst Evžena Oněgina, kde dochází k podobné situaci jako před nemocnicí. Podobný problém se zde řeší jiným způsobem. (27.01.2008)